Nejen z Elysejského paláce v Paříží, ale i z Barcelony či Vídně se ozývají hlasy po zásadních změnách v předsednictví Evropské unie, které má po novém roce převzít Česká republika. Unie nám tak vrací i s úroky naši dementní europolitiku, jejímž vyvrcholením je infantilní slogan české vlády, kterým jsme to chtěli Unii osladit.
Nejsem v žádném případě zarytým eurofilem, který by nadšeně vítal všechny dokumenty, zákony, nařízení a pokyny, přicházející z Bruselu. Co si budeme povídat, sedí tam vedle chytrých hlav i osoby rozumu mdlého, i osoby, zavázané nejrůznějším nadnárodním korporacím či politickým uskupením. Ostatně obraz Evropského parlamentu se příliš neliší od obrazu, který nám předvádí parlament český. Nicméně sílící tlak předních představitelů Unie na vyšachování České republiky z půlročního vládnutí, má své opodstatnění a je jen reakcí na amatérskou zahraniční politiku naší země.
Proč se tak děje? Je to zcela prostým odrazem zarytého euroskepticismu hradního pána, Václava Klause a rozporuplných prohlášení předsedy vlády Mirka Topolánka, který rozumí zahraniční politice asi tak, jako já transplantaci srdečních chlopní. Jde jen o prostou reakci na amatérská vystoupení našeho zahraničního „experta“ Alexandra Vondry a na šaškování podivné figurky ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Dokonale se nám samozřejmě vymstilo i přerušení procesu přijetí eura Českou republikou, které svévolně zastavila ODS.
Podívejme se blíže na to poslední. Co se stalo s naší ekonomikou od roku 2006? Z vládnoucí strany slyšíme o jejích nebývalých úspěších, ministr Kalousek si připíná metály za ministrování, ale realita je naprosto jiná. Jak to, že jsme v onom roce 2006, před nástupem ODS k moci, splňovali Maastrichtská kriteria pro přijetí eura a dnes po vší slávě, neplníme ani to základní? Tím je předpoklad, že inflace nemůže být vyšší než 1,5 procentního bodu nad průměrem tří zemí EU s nejnižší inflací. To, před čím nás varovali rozumní ekonomové v době, kdy jsme dolar kupovali za 15 korun, se stává realitou. Vládní „odbornici“ si tehdy mnuli ruce a poukazovali na to, jak je to dobře, že jsme euro dosud nepřijali. Jak ovšem dnes letí dolar i euro strmě vzhůru, důsledky světové finanční krize na nás začnou dopadat stále tvrději.
Země eurozóny si schválily záchytný, pořádně tlustý polštář v podobě neuvěřitelné sumy jednoho bilionu eur. Na tento polštář pochopitelně přispíváme i my, i když z toho budeme mít s prominutím prd. K lizu nás bohužel Evropa nepustí! Naši vládní představitelé se mohou pominout rozčilením nad takovou nespravedlností, ale vždyť je to jen výsledek jejich amatérské politiky. Vždyť už nám dva roky vtloukají do hlavy, jak je pro nás euro nebezpečné a že naše pevná měna bude na krize reagovat pružněji. To jsme viděli v praxi. Nejprve prudký a nelogický růst koruny, který potopil řadu českých exportérů a nyní její ještě rychlejší pokles, který bude znamenat jen jediné. Další propad české ekonomiky, zavírání dalších podniků, zvýšení nezaměstnanosti, snížení koupěschopnosti obyvatel a nárůst inflace, jejíž meziroční míra je u nás už teď 6,5%! Krachy skláren a porcelánek, tedy firem, patřících do tzv. českého stříbra, jsou jen začátkem. Na řadě je podle všech známek automobilový průmysl, s nímž stojí a padá celá naše ekonomika. Děkujeme, milá vládo.
Jak to tak vypadá, pravidelné summity eurozóny si ponechá Francie a naše země bude sice možná Unii předsedat, ale jen té její části, která dosud nemá za měnu euro. To nejdůležitější se bude nejspíše odehrávat v Paříži. Na naši „eurovládu“ zbudou jen nějaké ty nepopulární drobečky, které si jednotlivé předsednické země Unie přehazují jako horký brambor už pěknou řádku let. Hovoří se v této souvislosti zejména o otázce změn agrární politiky EU, které jsou však dlouhodobě neprůchodné a je nade vší pochybnost, že Česko s nimi také nepohne. Hezky pohrát bychom si mohli i s dalším tradičním ležákem Bruselu, jímž je tzv. klimatický balíček. Ovšem již známý odpor českého prezidenta k jakýmkoli opatřením v tomto směru, činí i tuto otázku dokonale neprůchodnou.
Obavy z totálního eurodebaklu se naplno projevily i v nabídce Mirka Topolánka opozičním stranám, aby se spolu s vládou podílely na českém předsednictví Evropské unie. Jen totální blb by za touto nabídkou neviděl strach premiéra z toho, co nás čeká a snahu rozdělit vinu na více politických subjektů. V případě oné, dnes už docela reálné ostudy, se pak prostě chlap s guľami zvedne a zahřímá. „Vidíte to, a to jsme jim svěřili jen část odpovědnosti za předsednictví. A takhle to pohnojili.“
Na české předsednictví má jen v prvním půlroce příštího roku padnout 1,7 miliardy korun. Milá vládo, nechceš raději už dnes dát tyto nekřesťanské peníze na něco rozumnějšího? Z ostudy kabát totiž budeš mít tak, jako tak.
