Dá se vůbec vykydat vládní hnojník?

V návaznosti na můj předešlý blog, kde jsem jako první poukázal na trestní odpovědnost premiéra Nečase za kauzu Drobil a na mafiánské praktiky likvidace nepohodlných svědků v tomto státě, nezbývá než se zamyslet, co bude dál. Vládní hnojník je totiž hluboce provázán s Poslaneckou sněmovnou a její koaliční většina si rozhodně nebude podřezávat pevnou větev, na které sedí.

Ve světle nové skutečnosti, která vyšla najevo, když server euro.cz zveřejnil informace o tom, že o celé korupční kauze věděl ministr vnitra Radek John dokonce dříve, než premiér Nečas, se musí každý oprávněně ptát: jsou vůbec reálné nějaké změny?

 My jsme parta neodvolatelná!

Je to tak. Tato slova si může vládní koalice vesele prozpěvovat ještě téměř celé čtyři roky. ČSSD sice může hladově cenit zuby na získání moci, vyvolávat další a další jednání sněmovny k vyslovení nedůvěry vládě, ale je to vše, co zmůže. Prokorupční mafie si vybudovala díky zaslepenosti voličů tak silnou pozici, že je prakticky nezničitelná. I kdyby padli Nečas a John, nastoupí na jejich místa další maníci ze stejné líhně, se stejnými vazbami a stejným cílem: podojit tento stát co nejvíce. Pokud si někdo myslí, že vláda opozice, tím myslím ČSSD (o komunistech ani nemluvě), by něco změnila, je na velkém omylu. I špičky této strany mají hluboce zakořeněné vazby na podnikatelské prostředí a o jejich imaginárním boji proti korupci jsme se dostatečně mohli přesvědčit za jejich vlády, kdy se miliardy ze státního rozdávaly plnými hrstmi.

 Investigativní Radek John

Ministr vnitra podle všech známek věděl o celé přípravě vyvedení, či spíše krádeže, půl miliardy korun ze Státního fondu životního prostředí. Věděl to dokonce dříve, než premiér Nečas. A co udělal? Jako správný investigativní novinář podstrčil kauzu k vyřešení kamarádovi, reportérovi MF Dnes. Jako novinář se zachoval správně. Jako ministr vnitra se však zachoval jako naprostý diletant a v podstatě se dostal do role spolupachatele. Pokud to tedy bylo opravdu diletantství a ne úmysl přesunout odpovědnost na média. Když se tak nad tím zamýšlím, je ta druhá alternativa mnohem pravděpodobnější. Kde to proboha žijeme, když ministr vnitra ví o připravovaném trestném činu a neučiní příslušné kroky. Nahrávky, které amatérsky pořizoval nebohý Michálek, už měly být dávno pořizovány protikorupční policií a předány jako důkazní materiál státnímu zastupitelství. Proč se tak nestalo, proč ministr vnitra nedělal to, co bylo jeho povinností? Místo toho oznámil, že vyhazuje policejního ředitele. Máme tu snad hledat nějaké spojitosti? Ani bych se nedivil.

 Padni komu padni? Ne, ber, dokud je co!

Velkohubá propagační hesla o boji proti korupci, nesoucí se předvolební kampaní ODS a Věcí veřejných zmizela kdesi v moři zapomnění a vše jede ve starých kolejích. Ujišťování premiéra o tom, že vše se bude řešit stylem „padni, komu padni“, se změnila v heslo „ber, dokud je co“. Kdyby skutečně platilo ono, padni, komu padni, jede policejní mašinerie už od října na plné obrátky a první obvinění už sedí v celách. Jaký je rozdíl mezi odpovědnými osobami (ministrem Drobilem, premiérem Nečasem a ministrem vnitra Johnem) a vedoucí finančního oddělení, která věděla, že se její podřízená chystá z firemních peněz ukrást pár tisícovek? Naprosto žádný a zároveň obrovský. Žádný v tom, že obě strany měly povinnost to oznámit orgánům činným v trestním řízení. Obrovský v tom, že ona vedoucí finančního oddělení by dostala okamžitý vyhazov a už stojí před soudem. Na rozdíl od ní, se oni vládní činitelé těší bezmezné důvěře našeho pana prezidenta a potažmo i Poslanecké sněmovny, která je samozřejmě při hlasování o nedůvěře podrží ve funkcích.

 Transparentnost jako výsměch národu

Když jsem kandidoval v posledních senátních volbách za Českou pirátskou stranu, měl jsem k tomu pádný důvod. Myslel jsem si, že tento národ je trochu chytřejší a neskočí na špek profláknutým politickým stranám, které jej zklamaly už tolikrát, že se to ani spočítat nedá. Stačilo se trochu podrobněji podívat, kdo za těmito stranami stojí, jak vlastně vznikly, kdo a odkud do nich přeběhl a mohlo být každému jasné, že rozhodně nebude líp, ba právě naopak, že bude hůř. Zejména Věci veřejné postavily svou kampaň na protikorupční politice a slibovaly okamžitou transparentnost celé vládní administrativy, státních zakázek i všech jednání. Co se stalo? Véčkaři jednají zásadně za zavřenými dveřmi, státní zakázky se stále rozdávají potajmu, jakoby se nechumelilo a transparentnost vládní politiky nám názorně předvedli naši čerstvě zvolení politici v kauze Drobil.

 Co se tedy změní?

Dalo by se odpovědět velice stručně: nic! S pádem vlády se díky poslušnému parlamentu počítat nedá. I kdyby k tomu nějakým zázrakem došlo, převzetí moci opozicí, tedy její nejsilnější složkou - ČSSD, by bylo krokem z bláta do louže. Poslední události mne ještě více utvrdily v přesvědčení, že pokud je v tomto státě nějaká strana, která to myslí s transparentností státní i veřejné správy opravdu vážně, je to jen a jen Česká pirátská strana. Je jí často vytýkáno především to, že nemá ve svém čele žádné zkušené politiky. Mohl by mi někdo z kritiků odpovědět na otázku, jak se stali zkušenými politiky Paroubek, Nečas, John, Langer, Kalousek, Klasnová, Bárta, Topolánek, Drobil a desítky dalších? Jaké byly jejich politické zkušenosti, když vstupovali do politiky? Měli snad vystudovanou nějakou „politickou univerzitu“? A navíc, tento stát vůbec nepotřebuje politiky. Potřebuje schopné manažery a odborníky. Politici jej rozhodně ze stávajícího srabu nevytáhnou!

Teď tedy nezbývá nejspíše nic jiného, než se usilovně připravovat na další volby, ve kterých by žádná ze stávajících stran koalice, ale ani opozice, neměla u voličů uspět. Předpokládám, že voliči jsou dospělí lidé, a když se několikrát spálili, dají si dobrý pozor, aby k tomu nedošlo znovu. Vždyť i malé dítě si sáhne na horká kamna pouze jednou!