Když jsem ráno slyšel komentátory ČT, skuhrající nad naší prohrou s Ruskem, nevěřil jsem vlastním uším. To jim opravdu nedošlo, že ona prohra byla pro nás vlastně výhrou?
Bravo Růžo! Pokud bychom totiž vyhráli, narazili bychom ve čtvrtfinále na Kanadu a to by pro náš hokejový tým nejspíše znamenalo konec všem nadějím na olympijskou medaili. To jak jsou nyní karty rozdány, jednoznačně nahrává našemu mužstvu. Rusové se totiž ve čtvrtfinále šampionátu utkají s Kanadou a to znamená jediné: jeden musí z kola ven. Trenér Růžička, to je ale hlavička!
To, že by to byla Kanada, je značně nepravděpodobné. Za prvé je doma a před domácím publikem bude hrát jako o život. Za druhé, kulisa, kterou ono domácí publikum vytvoří, požene Kanadu dopředu jako čertovsky silný doping. A za třetí jsou ve hře i rozhodčí, u kterých silně pochybuji, že by občas nepřivřeli očko a Kanadě leccos neodpustili.
Rusové už si ono Pyrhovo vítězství také uvědomují a v jejich tisku se začínají objevovat, mírně řečeno, zděšené komentáře, co že se to vlastně stalo? Odborníci si lámou hlavu, jak z toho ven, ale tak, či onak v cestě Rusku stojí Kanada a to je docela slušný balvan na cestě za medailí. Když se na náš zápas s Rusy podíváme ve světle jeho následků, nezbývá, než uznat, že jsme hráli téměř celé utkání více než takticky. Jen v poslední třetině naši vystrčili ostré zoubky a ukázali Rusům, že kdyby opravdu chtěli, tak si s nimi hravě poradí.
Takže všem škarohlídům vzkazuji: jásejte Češi, hurá, prohráli jsme!
