Konečně někdo z vrcholných představitelů tohoto státu (a to dokonce ten nejvyšší), řekl své jasné ano dalšímu rozvoji jaderné energetiky. Slova prezidenta Václava Klause o tom, že „sen o nekonečném snižování energetické náročnosti je nesmyslem," snad konečně pohnou vládní koalicí, aby se vážně začala zabývat energetickou budoucností naší země. V souvislosti se znovuspuštěním školního jaderného reaktoru na ČVUT prezident včera zcela jasně řekl, že „je v tom jistě symbolika, abychom veřejně kývli na jadernou energetiku."
Neustálé omílání pavědeckých formulek, vplývajících z Černobylského syndromu, které si naši Zelení nacvičili od svých zahraničních kolegů v hluboké minulosti, je už poněkud vyčpělé a nemá se současnou realitou bezpečné jaderné energetiky vůbec, ale vůbec nic společného. Pro normálního soudného člověka je naprosto nepochopitelný hluboký rozpor v politice Zelených.
Jejich proklamace o globálním oteplování a znečištěném životním prostředí, způsobeném z velké míry zastaralými elektrárnami na uhelná paliva, se přece vůbec neslučují s jejich odporem k čisté energii z jádra, pro kterou existují na naší planetě prakticky nevyčerpatelné zásoby paliva. Jihočeské matky a další podobné spolky budou raději své děti nutit dýchat vzduch plný exhalací, protože v případě neustálé blokace výstavby dalších jaderných elektráren, bude muset výkon uhelných elektráren zákonitě stoupat.
O co vlastně jde odpůrcům jádra? Pokud argumentují bezpečností jadrných elektráren, proč se jich staví ve vyspělých zemích světa stále více a navracejí se k nim i jejich nedávní odpůrci? Zdá se, že Zeleným vůbec nejde o zdravější planetu, ale jen a jen o vlastní prospěch, založený na „senzačních“ odhaleních o ďábelské moci jádra. Pořádnou facku uštědřil Zeleným před několika dny i bývalý šéf Greenpeace Patrick Moore, který přehodnotil svůj dřívější odpor k jádru a dnes jej považuje za jediný perspektivní zdroj energie, který může snížit nebezpečný nárůst CO2 v ovzduší, jenž má za následek globální oteplování.
Teď jde o to, jak se ke slovům prezidenta Klause postaví vláda a také ODS ve sněmovně. Je nepochybné, že se dostává do složité situace. Pokud bude akceptovat názor svého čestného předsedy, může to znamenat rychlý konec vládní koalice. Radikální křídlo Zelených se své protijaderné politiky jen tak lehce nevzdá, ani kdyby čert na koze jezdil, a bude dál strašit lidi Černobylem. Rozpačité nicnedělání stávající vládní koalice po celé funkční období, může mít docela vážné následky. Abychom nemuseli svítit v roce 2020 jen svíčkami a ohřívat se u ohnišť, je nezbytné udělat první kroky v energetické koncepci už příští rok. Pokud ODS nenajde odvahu k radikálnímu řezu, jímž může být například dostavba dalších bloků jaderné elektrárny Temelín, musí se zcela nezbytně prolomit územní limity těžby hnědého uhlí. A to bude vážení Zelení pro naše děti špatné, velmi špatné.
