Václav Havel: Muž, který se zasloužil o konec kultury v Čechách?

Exprezident Václav Havel, původně hlavní profesí kulisák, napsal v první polovině šedesátých let dvě divadelní hry (Zahradní slavnost a Vyrozumění) a tím se pasoval do role dramatika. Ovšem slovo dramatik nezní tak úderně jako spisovatel. Proto si začal budovat kariéru kolem tehdejšího Svazu československých spisovatelů, na jehož druhdy slavném sjezdu v roce 1967 pronesl údajně plamennou řeč, kde se navezl do stávající politické moci. Doba však tála, blížil se památný osmašedesátý rok a tak byl na zmíněném sjezdu statečný kdekdo, včetně Pavla Kohouta či Ludvíka Vaculíka.

Spisovatelská organizace patřila nejen tehdy, ale i během dvaceti let následné normalizace, k velice váženým institucím. Snad i proto kdosi v průběhu listopadových událostí v děvataosmdesátém roce vyvěsil na dveře Klubu spisovatelů heslo „Spisovatelé nám píší, ještě spíme na Dobříši“. (Poznámka pro mladší čtenáře: Zámek v Dobříši měli od státu k dispozici spisovatelé, mohli tam bydlet, psát a samozřejmě se tam nejvíc popíjelo, to vše za levný peníz). Národ v období tzv. sametové revoluce, již už podpořil z uměleckých kruhů téměř každý svaz, marně čekal na vyjádření „inženýrů“ lidských duší, kterých si vážil. Spisovatelé tehdy patřili k celebritám, Češi také na rozdíl od dnešních časů hodně četli a třeba i tlusté knihy. Spisovatelé tehdy selhali, vydali nějaké neslané nemastné prohlášení až v okamžiku, kdy o dalším směrování státu bylo rozhodnuto.

Václav Havel však nezahálel ani v dobách totality. Mezi občasným vězením, kde jak víme nelidsky trpěl, psal divadelní hry hojně uváděné v divadlech po celém světě. Zahraniční média ho titulovala jako světově známého dramatika. Důkazem o nadčasovosti Havlových děl je to, že jsou stále uváděna v tuzemských divadlech a jejich představení jsou dlouhodobě vyprodána na několik let dopředu…

Ale Václav Havel se stále cítil být spíše spisovatelem, a tak, když se situace v devětaosmdesátém jakžtakž stabilizovala, navštívil zakládající Valnou hromadu Obce spisovatelů, kde byl zvolen čestným předsedou. Za normálních okolností by onen titul získal i bez přídavného jména čestný, nicméně on již tehdy aspiroval na prezidenta státu, jímž se skutečně stal.

Na onom zakládajícím sjezdu však měli bývalé svazové špičky strach z budoucího kulturního vývoje ve státě. Tuším, že to byl Michael Žantovský (Havlův mluvčí, pozdější velvyslanec a sběratel dalších mnoha politických funkcí), kdo na otázku odpověděl asi v tom smyslu, že zatímco komunisti kulturu omezovali, tak za dramatika Havla ji čeká ten největší rozlet.

A čekal. Havlovi kamarádi z disentu se ujali moci, rozprodalo se co se mohlo, třeba luxusní vila v Karlových Varech na jednom z nejkrásnějších míst se prodala za pár šupů, přesto díky těmto penězům existovala Obec až donedávna.  Když se v devadesátých letech chopila moci Havlova přítelkyně Eva Kantůrková a nechala si určit na tu dobu velmi vysoký plat, bylo jasné, že Obec spisovatelů se blíží k zániku. Kantůrková včas vycouvala a pak už se jednalo jen o to, jak spisovatelská organizace bude pozvolna umírat.

Inu, stalo se. Webové stránky Obce zmlkly a krylovsky řečeno, nikdo neplakal, ani nelitoval. Obec už dávno opustily skutečné osobnosti. Zůstali jen hlavně členové z řad disentu, kteří za totality údajně nemohli oficiálně vydávat, tak psali svá díla do šuplíku, která však nikdo nečetl a po listopadu 1989 se nenašel hlavně z důvodu kvality textů vydavatel (a že tehdy by se prodalo ledacos!). Pravda, přicházela nová krev, ale to už nebylo o kvalitě děl, nýbrž o ochotě zaplatit členské příspěvky. Onen šťastlivec pak získal legitimaci, která ho vlastně pasovala do role oficiálně uznaného spisovatele.

Obce spisovatelů není vůbec škoda, ta organizace byla díky Havlovým kamarádům již dávno určena k zániku. Škoda jen, že díky pravdoláskařům nevznikla nějaká jiná, která by podporovala skutečné literární talenty. Komunisté to tak dělali. Kdyby ne, tak jak by se mohl stát z jejich třídního nepřítele uznávaný dramatik a člen Svazu spisovatelů, který jim pak v roce 1967 na Dobříši mohl vyčinit?

Václav Havel svoji roli „kulturního“ prezidenta nezvládl. Anebo ano? Vždyť TV NOVA či Blesk se zrodily v jeho volebním období. Jestliže byl podle Havla jeho předchůdce Husák prezidentem zapomnění, pak je Václav Havel prezidentem koncem proměny kultury na bulvár!

P.S.: Kdo má zájem přečíst si víc o Obci spisovatelů, pak je to zde: http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2011/6-2011/chcete-mne