V mých očích na velikosti nezáleží

    V mých očích na velikosti opravdu nezíáleží. Samozřejmě, doba puberty, první, za reálného socialismu ještě cenzory "opomenuté" časopisy s ženskými akty a třináctiletí spratci, kteří o přestávce hodnotí jednotlivé křivky zobrazených nahých ženských těl. 

A ňadra pokud možno byla nejvíce sledovaná. Naštěstí přišla doba, kdy ve mě propukla veliká láska k filmu, hlavně českému nové vlny, a evropskému. A žena mých adolescentních snů byla Marléne Jobert, Isabelle Adjani nebo paní Marta Vančurová či Hana Maciuchová, a nikoliv paní trafikantka z jinak jednoho z mých nejoblíbenějších opusů pana Federica Felliniho s názvem "Amarcord".

Pořád jsem si říkal, co ty chlapi mají na těch velkých ňadrech, a už vůbec jsem nechápal chlapíky, co své partnerky ženou kvůli sobě na plastiku prsou. Viděl jsem o tom dost realistické dokumentární filmy, syrové, tak jak to je a jak operace probíhají. Jo, abych si zase nenaběhl, když se ženě tvar jejich vnad nelíbí, je to jen a jen veskrze její věc, co s tím provede a co jí doporučí lékař.

Měl jsem po rozvodu a pár vztazích. nebo spíš kráťoučkých nevztazích, jiný problém. Probouzel jsem se vedle opravdu velkých prsou, kde majitelky řešily úplně jiné dilema. Zda si nenechat prsa ohledně časté bolesti zad a páteře naopak zmenšit. A ženští lékaři, tedy kovaní odborníci na tuto problematiku, jim to velmi často doporučovali. A mě, jako kdyby se některá chtěla snad pomstít. Nebo to bylo jinak?

Každopádně mě to ještě víc utvrdilo v tom, že v mých očích na velikosti opravdu nezáleží. A jak to máte vy?