Pokora v čase pandemie

Nemíním se v této, byť krátké úvaze, pasovat do role mravokárce, a pokud ano, tak maximálně sama sebe. Protože, jak říkají i odborníci, začít se má vždy od sebe. A ruku na srdce, kdo z nás tak učinil v době této a nedávno minulé?

Komunikace.. Máme zbytečně drahé mobily, jejichž ani polovinu funkcí nevyužijeme, ale potřebujeme se vytáhnout, tak který model máš? Děláme si starosti, jestli ta party, kterou jsme ten tak tak z našich úspor zaplatili,, pro spolužáky našich dětí, byla dostatečně na úrovni.

A zatím naši blízcí a bližní jsou nám ne lhostejní, ale vymlouváme se na  nedostatek času, hodně práce a ještě nevím co, a ten člověk na druhé straně telefonu přitom co by dal za pohlazení, úsměv nebo "jen" to zavolání! Když jednoduše mají pocit, že ještě nejsou na odpis a jsou něco platní. 

Jsem ale na druhou stranu rád, že hlavně u mladé generace se třeba začínají množit apely na obnovu původního kouzla Vánoc, kdy si máme dokazovat svoji blízkost a lidskou lásku a ne srovnávání cenovek dárků !z lásky".

Ano, z pandemie si vezměme ponaučení o přehodnocení žebříčku morálních hodnot a v tichosti s pohledem do vlastního svědomí si uvědomme, co je pro nás důležité. A my toho určitě schopni jsme! Já v to věřím! A pojďte také přispět svou troškou do mlýna a vy pak sami pocítíte, že trošek k trošku vlastně žádný trošek nebyl. .

Přeji nám všem dobrou mysl a pevnou vůli.