Přezaměstnanost ve státních úřadech

     Když před několika dny prohlásil sám předseda „obrozené“ Komunistické strany Čech a Moravy pan Vojtěch Filip, že za bývalého režimu, v němž tato strana měla otěže „pevně“ v rukou, tady měl každý práci, a ještě se dokonce dostalo na zahraniční dělníky, polilo mě „rudé horko“.   o tom, jaké jsme tu měli (a ještě máme, dnes obchodují a mají české občanství) zahraniční dělníky, a co na to říkali a říkají obyvatelé těch krajů naší vlasti, kteří se se skutečností jejich přítomnosti potkávali den co den, je otázkou pro jiné téma.

 Když jsem v roce 1993 začal pracovat ve státní správě, po každých volbách si dával nový vrcholný představitel nejednoho úřadu do líbivého programu bod, týkající se snížení již tak velkého počtu zaměstnanců. Jenže, bohužel, každý musel na konci svého volebního období přiznat, že se mu povedl pravý opak. Ať se snažil sebevíce, ať se prováděla jakákoliv reorganizace úřadu, vždycky byl efekt právě opačný. Co za tím vězelo?

    Z dob bývalých na úřadě zůstávali pracovníci z éry nomenklaturních kádrů, nad jejichž funkčním zařazením zůstával často rozum stát. Díky socialistickým manýrám se tak vytvářely pseudofunkce pro bývalé milicionáře, odboráře a nevím jaké ještě placené hodnostáře z éry před listopadem 1989. Navíc díky dosud neexistujícímu funkčnímu Služebnímu zákonu se cítí mnoho úředníků s myšlením právě ještě předlistopadovým v naprosto neotřesitelné a neodvolatelné pozici. A tak se i dnes, bohužel, po více než 20 letech po listopadu, setkáváme na úřadech s arogantním chováním úředníků, kteří dokonce odmítají zanechat vzkaz svému kolegovi, který je dočasně nepřítomen, nebo ještě lépe, mají nemístné poznámky k vašemu oděvu a vzezření. Kdyby člověk k přepážce přišel v podnapilém stavu a v oděvu, který už dlouho nepoznal slovo automatická pračka, nic by jeden neřekl. Ale to, co si někteří úředníci ještě dnes dovolují, to už je nade všechny meze.

    V rámci předvolebního boje před předčasnými volbami, čtěme pečlivě jednotlivé body stran, které se budou ucházet o naši přízeň jako potencionálních voličů. Ono z jejich kapes pak nepoteče.  Z čích asi?