Tak se nám v této době rouškové zamýšlíme nad tím, jak strávit ten nekonečný čas. Konečně se dostainu k mým oblíbeným knihám poezie nejen v jazyce rodném Dnes, tedy v neděli, jsem nahlédl pod pokličku"konkurence", co se poezie týč
Nemohu si dovolit urážet autora pojednání a úvahy narážkou na vážnost jeho slov To bych dehonestoval sám sebe! Je velmi dobře, že autor pro obsah článku použil slov mírně odlehčující často až příliš akademické debatě o "čistotě" jazyka rodného, čímž dávají do ohně nejen svojí ruku
Ale vážně! K meritu problému. Nebudu se pídit po chybách v pravopise dotyčné úvahy, ale jsem znechucen úrovní jazyka rodného, používaného "profesionály" z novinářské branže. Já, abych pravdu řekl, jsem měl v životě veliké štěstí na pedagogy rodného jazyka. To byla panečku školka!!! i
Paní učitelka Věra Šobíšková na ZDŠ. Přivedla do mého srdce českou poezii 19. a 20. století A paní profesorka Marie Dvorská na střední škole, to byly úchvatné až někdy "neklasické" hodiny české poezie 19. a 20. století a také ruské poezie klasiků 19 století. Vedly nás obě k umění přednesu, z ruštiny pak i překlad vhodný pro význam toho kterého slova, aby byl zachován význam
To jsem se dostal do křížku s překlady. Dnes, v éře počítačů a internetu, kdy i z překladů se stal automat na nesmysly, se jakoby z menu našeho každodnenního života vytrácí ten ve světě známý český perfekcionismus co se překladu a jeho uplatnění.
Kdy nás nahradí stroje?
