Když si chlap zvykne být sobec...

   Kolikrát v životě jsem slyšel vyprávět ženy, jak manžílka rozmazlují, jak si na to zvykl, jako u maminky, chlapeček je živitel, tak se musí obskakovat. Jenže, najednou zjistí, že jejich výpovědi jsou vlastně stížnosti  a konči povzdechem, že jim to stejně trpí, tak proč si vlasrtně naříkajíí.

Bohužel jsem to měl doma. A vlastně zase mám, protože bydlím u rodičů. Bohužel můj zdravotní stav, a nelze to ovlivnit, mi nedovoluje na sto procent mamce pomáhat. S většinou úkonů mohu pomoci, nebo lépe řečeno s větší polovinou, a štve mě, že s některými ne. 

Určitě její případ není jediný. Je jeden z mnoha. Táta špičkový vědec, dělal si kariéru a my s bratrem jsme pomalu nevěděli, teď řeknu kacířškou myšlenku, že nějakého tátu máme. V té době žádná dlouhá mateřská, mamka po půl roce pěkně do práce. No, nemusela, ale z něčeho jsme žít museli a táta, když dělal ty svoje habilitace a i když jezdil po Evropě, tak zase tak moc horentní sumy nebral. Nebo bral, ale to už je zase jiná historie. Ještě. že tu byla babička, moudrá a milovaná babička, která se o nás s mladším bratrem starala.

Babička bohužel zemřela a máma dělala tátovi zázemí. Což znamenalo, že přesto, že její pracovní doba byla až od půl deváté, tedy až po tátovi a nás s bratrem ve škole, vstávala někdy před pátou, udělala tátovi snídani, pak my s bratrem do školy (což naštěstí v době, kdy už jsme chodili oba na střední respektive vysokou školu, odpadlo), a pak se mohla vypravit sama. A večer se vracela z práce nejpozději, a začala "druhá směna". 

Když jsme se s bratrem oženili a šli, jak se říká "z domova", oba jsme si zakázali, aby naše manželky nám dělaly otroka, a konkrétně jsme jim zakázali ráno vstávat kvůli nám a potom i dětem do školy, první. Nakolik se nám to podařilo, to by vám měly říci spíš ony. Ale asi trochu ano, dokonce naše děti v pokročilejším školním věku se s námi střídaly, a byly natolik férové, že ty snídaně dělaly konkrétně o víkendu, abychom my dospělí si mohli přispat. Jinak to bohužel bylo a je u mých rodičů., 

Mamka i přes moje protesty tátovi dělá snídaně dodndes, ještě, že mě nechala si jí dělat samotného. Jaké je moje resumé z tohoto možná nesouvislého textu? Nenechte z manželů vyrůst takové sobce, i když mě se to říká, když je na to zvyklý z domova a chce si takhle omotat i manželku. A hlavně, podle mého názoru, ti, kteří si chtějí budovat kariéru, a to jak muži, tak ženy, by si to měli rozmyslet s vdavkami či ženitbou. Nebo alespoň ne mít děti.