O nenaplněných ambicích...

Dnes napsal pan Tomio Okamura opět krásný článek - "Jen šílení lidé, co myslí, že změní svět, ho změní." Určitě s ním souhlasím, ovšem za předpokladu, že někteří politici v Česku, co nám taky chtěli či stále chtějí změnit svět, jsou tou vyjimkou, co potvrzují pravidlo..

Zdá se to už u nás pravidlem, že určití lidé v politice získají nutkavý pocit, že jejich mateřská strana nenaplnila, ba co víc, přímo zničila jejich ambice, protože se stále cítí být něčím či někým vyvoleni, aby určovali, jak se máme my, pod jejich geniálním vedením, mít "dobře".. A teď nemluvím o těch, co když si dostatečně pod sebe nahrabou, tak se z politiky klidně "vygrosují" a užívají si celkem neviditelně blahobytu. Mluvím o lidech, u kterých nejsou peníze až na prvním místě.. Mluvím o politicích, co opouští podle nich nevděčnou stranu, která je dostatečně nedocenila a utíkají si založit vlastní stranu, ušitou sobě na míru..

Tím zrovna posledním je Cimrman české politiky pan Paroubek. Podle známého předpokladu Járy C. a to, že je lepší být naprůměrem v ničem, jako průměrem v něčem, se rozhodl založit svou vlastní stranu založenou na silovém a slovním hokeji. Ostatně poradce už má přímo od ledu.. Teď už je otázkou, kam pošlou jeho stranu voliči, zda k tomu ledu a nebo se nechají zblbnout populistickými frázemi, které by pak stejně šlo zrealizovat jedině za přepokladu, že by ministerstvo financí svěřil nějakému řekomilovi.. Pan Paroubek zatím totiž vůbec nic neřekl o svém programu a pochybuji, že nějaký životaschopný vůbec má. Zatím jen tvrdí, že sociální demokracie je málo levicová a vzhledem k tomu, že ani o komunistech není moc slyšet, řekl bych, že to, co byl kdysi pan Heider v Rakousku zprava, chtěl by být pan Paroubek zleva, protože ví, že na nacionalismus a penězoslibismus někteří lidé stále slyší.. Faktem je, že mu poměrně nahrává i "tichý" předseda ČSSD a proto myslím i doufá ve svou lepší slyšitelnost u potencionálních voličů..

Možná, že na venek vypadáme někdy, jako národ Švejků a Cimrmanů, ale já věřím, že tam, kde nepůjde o humor, populisti zleva i zprava nebudou mít u nás nikdy velkou šanci.

A tak, zatím co pan Zeman, taky jeden ze zhrzených odpadlíků, co si založil svou stranu, alespoň v tomto státě vytvořil jakousi přidanou hodnotu, pan Paroubek ji lidsky promrhal. Proto pan Zeman už asi zůstane zemanem české politiky, ale ten druhý těžko něco pozitivního naroubuje do naší společnosti, protože zůstává stále jenom Paroubkem.