Když se léto rozloučí

A je to tu zase. Listí na stromech pomalu chytá pestrobarevné škály podzimu, v hnědém odstínu pak plní trávníky a chodníky. Rána chladnou tak, že nám zimomřivějším často ani svetr nestačí a večery jakbysmet. V hodinu, kdy ještě před měsícem bylo světlo, je nyní tma jak v ranci. Podzim na krku a Vánoce opět na dohled.  Člověk si řekne, za chvíli zase zima, to bude otrava.  

Ale i podzim umí být krásný, ostatně, kdy jindy se příroda tak mohutně barví do teplých tónů? Dozrávají kaštany, které jsme jako děti tak rádi sbírali, některým to dokonce vydrželo dodnes. Snažíme se ještě užít posledních pěkných, teplejších dnů a barvy podzimu nás lákají k procházkám a výletům. Spadané listí šustí pod nohama, a když se poštěstí, sluníčko nás hladí po tvářích stále ještě hřejivým paprskem a hlásí se o slovo babí léto, alespoň na chviličku.

A když i teplému počasí odzvoní, nezbývá nám než se zabalit do pletenin, případně pod deku, přečíst si pěknou knihu, shlédnout dobrý film nebo prostě být jenom tak pospolu. Nač ale věšet hlavu, po každé zimě přijde přece zase jaro!