Úvod ke státním dluhům. Bude to série článků zabývající se proč jsou moderní státy zadlužené jako kdyby byla válka.
Dnes zahajuji sérii článků o veřejných dluzích vybraných zemí. Protože jsem občan České Republiky nejdříve se budu zabývat naším
veřejným dluhem. Nebude to komplexní analýza, ale jen krátké zamyšlení o posledních dvaceti letech a trvalému růstu zadlužení v dobách recesí i v dobách velkého růstu. Prvním deficitním rokem byl rok 1996 a tehdy činil deficit pouhých 800 miliónů Kč a dluh byl velký 155 miliard Kč.
Při pohledu na letošní rozpočet je vidět, že je nereálné očekávat vyrovnaný a nebo přebytkový rozpočet v nejbližších 3 letech. Je vysoce pravděpodobné, že ani v dalších letech to nebude lepší. Vůbec nejhorší období bylo v letech 2004 až 2008, kdy nebyl žádný důvod nemít rozpočet vyrovnaný a dokonce i mírně přebytkový. Všechno je to důsledek neschopnosti dobře hospodařit. V dobách poklesu ekonomiky, nebo při velkých přírodních katastrofách nebo při válkách je pochopitelný deficitní rozpočet. V ostatních dobách je deficit nepřijatelný. Naopak má být rozpočet přebytkový a předchozí dluh snižovaný. Tak to myslel i Keynes. Nemyslím si, na rozdíl od některých politiků, že nejdeme cestou Řecka, ale cestou Francie. Ta taky měla v roce 1980 veřejný dluh nízký a dnes má víc než 96% v poměru k HDP.
Teď se pokusím napsat obecné doporučení pro sestavování rozpočtu. Základem by mělo být to co ve Švýcarské ústavě. Výdaje musejí respektovat příjmy a nikoliv naopak. Dalším důležitým předpokladem jsou strukturální reformy včetně penzijní reformy. Půjde o velice nepopulární, ale nutné změny a jejich výsledek umožní do budoucna udržitelné státní finance.Tyto změny přinesou vyšší růst ekonomiky a životní úrovně, která bude prospěšná i pro občany.
Nezbytné změny musíme chtít my občané po politicích a to skrz volby. I při volbách platí zákon nabídky a poptávky. I já sám jsem dlouho volil mizerně hospodařící politiky a proto mám na současném stavu svůj podíl. Všechno by mělo vycházet z úvahy, že všechny naše dluhy zdědí budoucí generace. Nechci zde hodnotit, která vláda má na našem veřejném dluhu jak velký podíl, protože to na současném stavu nic nezmění.
Příští 2 články se budou věnovat dvěma vzdáleným zemím. První bude o Novým Zélandu a druhý o Austrálii. Obě mají být našim vládám vzorem jak se zodpovědně hospodaří.
