Zamyšlení nad vánočním stromkem

Vánoční čas patří nadsázky k jedněm z těch magických  dní, kdy se člověk oddá rozjímání a přemýšlení a napadají  jej úvahy, které jindy nepřijdou. A prožívá příběhy, které by jindy nezažil. A tak je to i s tímto příběhem.

Na jedné plantáži v podhůří Jeseníků si takhle rostl vánoční Stromek, jedlička přesněji. A od semenáčku sílil, aby jednou přinesl vánoční potěšení do rodiny. Byl to jeho osud, ale nejen osud, byl to jeho cíl, kterému podřídil svůj život. A tak rostl, mohutněl , košatěl a nabíral formu a tvar takový, jaké správný stromek má mít.

Jednou se však stala tragédie. Katastrofa.   Nebyla to jen ulomená větev, bouří, větrem či zlým člověkem. Ani třeba ulomená špička. koneckonců, z takových pohrom a zranění se už mnohé Stromky vyhrabaly a svůj životní cíl a sen vyplnily.  Ta věc, co se přihodila, byla horší. Mnohem.  Prostě někdo přišel, a Stromku uřízl vršek zhruba v půli.  Dnes už  asi těžko zjistí kdokoliv, byl li  původcem této prasárny jen zloděj, nebo zlý člověk.  Takhle zmrzačený stromek, ze kterého zbyla jen spodní polovina,  si  ovšem na Vánoce nikdo nepořídí. Konec, sny pryč..Tomu se říká pád na samé dno.

Jenže tento Stromek to nevzdal. Podařilo se mu zacelit ránu. Vzepřel se železným zákonům apikální dominance, která tvrdou rukou řídí růst jehličnanů (a která způsobí, že po ztrátě vrcholu  roste jehličnan jako křoví či nevzhledné  koště) , podařilo se mu udržet správný kónický tvar, jaký má správný  vánoční stromek mít. Jen místo jediného kmene nad ránu vyrůstaly tři paralerně, takže měl i tři vrcholy.  Proto, navzdory dřině, vůli a úsilí, které do svého obrození vložil, zkrátka  nebyl dost dobrý , aby si jej někdo koupil. Což věděl i pěstitel stromků, že o takové kusy prostě zájem není. A jak to dopadlo ?
Ten Stromek jsem dostal v zásilce větví  určených k  nastříhání do svazků chvojí pro vánoční výzdobu. Protože jsem zahradník, a protože pohled "ze dna" znám,  rozhodně jsem dovedl ocenit, co vidím.  Takže Stromek neskončil rozebrán na chvojí, jak měl být,  ale navzdory svým několika špicím teď stojí  nazdobený u mne v obýváku. 

Vypadá to jako HappyEnd. Ale není, i když se Stromku nakonec jeho sen naplnil, a svého cíle, navzdory překážkám,  dosáhl. Celý ten příběh totiž  spíše, nežli cokoliv jiného, připomíná  bajku. A ty mívají, už od dob páně Ezopa,   na konci vždy shrnutí a poučení .. a námět k zamyšlení. Pak tedy vězte že:

Jakmile tě jednou zlomí a padneš na dno,  budeš už vždycky pro ostatní jen neplnohodnotný kripl, vhodný tak akorát na šmelc. Nezáleží na tom, že jsi to "nevzdal", ani na tom,  jak moc jsi dřel či kolik překážek překonal.  A jediné co  to může změnit, je obrovské štěstí, když se najde ten, kdo dokáže ocenit právě to, že jsi se nevzdal. Sám, i když uděláš naprosé maximum, sám nezmůžeš zhola nic..

A to mi jako happyend secsakra  nepřipadá.