Quod licet Iovi... aneb: To jsou ale paradoxy....

Boural, utekl. Řidič co zavinil nehodu se dal na útěk, policie si na něj druhém konci pole přes které běžel počkala. Chytili jej padoucha. Dobrá práce. V novinách to otiskli.  Na netu o tom psali....

Pod články diskuze. Lidi nadávají na to agresivní h****o. Chtějí jej za živa sedřít z kůže. Bejt soudcem Lynchem, to bylo vždy oblíbené hobby malých čecháčků. Předhánějí se s  drakonickými  tresty. Volají po plošných represích. Padají ostrá, peprná a sprostá slova na jeho adresu. Výhrůžky násilím, konstatování, coby se takovému individuu mělo udělat.  Nejlépe zavřít do kamenolomu, měl by platit stonásobek průměrného ročního příjmu pokuty. Nechat zdechnout na svrab a souchotě.Každý je statečný až na půdu, až za komín kde chodí kočky tentononc.

Admini diskuzí jsou ale klidní a cool, najednou sprostota  ani násilí nevadí je li mířeno tím správným a ideologiky prověřeným směrem a  nechávají tedy velkodušně bez povšimnutí tyhle, pro plebes tak atraktivní,  hry s nenávistí konkrétně zacílenou, když už jim jejich kolegové - žurnalisté předohdili oběť s grácií (i mocí) císaře Nera, házejícího křesťany do cyrku lvům. Jen ať se lid baví, koneckonců chleba levnější nebude.  Ale skuste napsat totéž co o silničním pirátovi třeba o Romech nebo nedejbože o Cigánech. To máte hnedle -  kasa cink, sto dukátů "však vítě kdě". To jsou mi ale paradoxy.

O neoskytnutí pomoci hovoří zákon jasnou řečí. Přesněji trestní zákon. Ve svém novém znění z roku 2006


Neposkytnutí pomoci

§ 207 (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.


§ 208

Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Řidičovo jednání po nehodě se dá jakštakš pochopit. Prásk, rána, sype se sklo, pak se vše zastaví, a když se vrátí zrak, kolem střepy, vrak aut, jiní lidé. Krev.  Každý reaguje různě.  Někteří stuhnou. jiní se smějí . Někteří jsou mimo. U některých  se pak sepnmou instinktivní reakce "Nebezpeč! UUTÍKEJ". šlápnou na plyn . Nebo nechají vše na místě včetně svého auta a běží. Nevědí kam, jen prostě pryč. Úniková reakce se tomu říká a je normální a běžná mezi lidmi i zvířaty.  Přesto jsem ještě neslyšel , že by se někdo s tohoto činu vyvinil. A kdokliv od nehody utekl, je vždy šetřen policií.

Dnes tady však máme jinou skupinu, která si z neposkytnutí pomoci udělala dá se říci živnost.Situace je o to smutnější, že jsou to lidé, jejichž posláním má být  právě takovou pomoc poskytovat. Dokonce na to i přísahali.  Ano myslím odcházející lékaře. U nich však žádný šok není. u nich je to chladný kalkul.

Zatímco jedněm, kteří evidentně v šoku  a změněném stavu vědomí (protože nechat svoje auto stát a místo toho utíkat není racionální) podlehnou instinktivní a panické  reakci "útěk", hrozí likvidační pokuta , soudy a pár let kriminálu, o propírání v novinách a spravodajských portálech nemluvím, ztráta dobrého jména, ostrakizace a sociální izolace, a v neposlední řadě i hrozba mnohasettisícových odškodných,   druhým,  za totéž, ba ještě horší věc,  že  neposkytnutím pomoci při plném vědomí nepokrytě vydírali, připadne bonus dvě miliardy. Že by to bylo ono latinské "Quod licet Iovi, non licet bovi" pěkně demonstračně v praxi ?

Útěk od nehody ( byť v šoku ), nebo  vydírání za své platy tím, že odmítnu pomoci nedonošeným dětem - tedy lidem v tom nejkřehčím a nejzranitelnějším stádiu života,  jsou situace téměř přesně analogické. Vždyď  i to naše zdravotnictví je  místy také jeden pořádný karambol.

Způsob, jakým však byla ta druhá událost   vyřešena, ve mě zanechává hořkou pachut.  Až tak intenzivní, že mám  mám pocit, že spravedlivěji by bylo ona řešení v  obou případech PROHODIT.  To jsou mi ale  paradoxy... :-/......

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Martin Prášek | pátek 28.1.2011 19:45 | karma článku: 13,94 | přečteno: 1335x