Jak NEstávkovat za reformy čehokoliv

aneb proč nevěřím organizátorům akce "Děkujeme, odcházíme"  a koneckonců ani jiným  organizátorům nátlakových akcí, že jim jde skutečně o reformy jejich oboru či odvětví.

Moje dva články na téma akce Děkujeme Odcházíme vzbudily docela značnou nevoli . Proto jsme se rozhodl k tématu ještě jednou vrátit a věc rozebrat. Tentokráte s trochu jiného úhlu.

Zastavím se přímo u mechanizmu, kterým tyto "nátlakové akce za reformy" -   jako např. různé stávky a nyní i  D - O fungují. Nebo spíše jak vlastně  nefungují.

Vezměme si za příklad právě ony odcházející lékaře. Zveřejnili na svém webu třináct důvodů, proč akci spustili. Tyto lze, stejně jako požadavky ve všech jiných nátlakových akcích kohokoliv  obecně,  rozdělit víceméně do tří skupin:

1:  Pláč na špatným hrobě. Tedy konstatování skutečností, které na situaci v oboru buďto nemají vliv,  nebo jsou těmi vůči komu jsou požadavky vznášeny, neovlivnitelné.

V rámci D - O pak například těžko může vláda za to kolik se ve  zdravotnictví dosud vystřídlo ministrů (bod 13). To že strany o tak závažné a finančně náročné téma vedou ideologickou válku o hlasy a voliče  je v demokratické společnosti přirozené a mezinámi sami lékaři do této  politicko ideologické války nyní  vstoupili a vyostřili ji (bod 12).Také může mít vláda těžko nějaký vliv na hospodaření konkrétních zdravotnických zařízení které nevlastní. Za jejich hospodaření nese odpovědnost zřizovatel (zpravdla kraj) a je na jeho morální odpovědnosti aby si udělal pořádek.A na zodpovědnosti tamních zaměstnanců aby - dozví li se o nevýhoddných zakázkách - o tom informovali zřizovatele nebo policii.

2: Finančn požadavky. Obvykle zdůvodnění rétorikou proč právě zerovna této skupině se má přidat. Zde patří  v kontextu D - O  veškré požadavky na mzdy, přesčasy,  podfinancování resortu a platby za státní pojištěnce (body 1,2,5 atd)

3: Požadavky na změny systémových mechanizmů (reformy).Přičemž se organizoři dušují že je to hlavní důvod protestu.   Tedy  v akci D - O vše ostatní, od reformy postgraduálního vzdělávání po velké vnitřní rezervy  zdrav systému. Jak je to ale s těmi reformami doopravdy ?

Politici, ti navzdory svým proklamacím nikdy nic reformovat nechtějí. Reforma čehokoliv pro ně představuje hodně práce, musí se vmyslet spočítat, navrhnout. Hodně sporů, dohadování jednání atd. Musí se prosadit a vysvětlit. Nesou za ni politickou zodpovědnost a mohou i být jisti, že jim jakoukoliv chybu dá opozice pořádně sežrat, popřípadě že to podtrhne jejich volitelnost a  a má tedy potenciál odstavit politiky od koryta.

A samozřejmě refroma která mění vnitřní vztahy spřetrhává vlásečnice různých nadstandardních vazeb, lobbystických klubek a zaběhlých penězovodů , což hrozí omezením přílivu finančních prostředků do kapsy politika, partaje  a jeho spřátelených firem. Reforma čehokoliv je pro politika opravdovou noční můrou.

Paradoxně, s toho posledního důvodu je  skutčná reforma trnem v oku a sprominutím osinou v prdeli i odborovým bossům protest organizujících organizací, protože co si budeme povídat, oni sami mají mnohé nadstandardní vlivy a vazby a moc a také své vlastní penězovody, které by byly reformami ohroženy.

No, ještěže souhrn požadavků stávkujících obsahuje také body týkající se zvýšení platů ! Alespoň je o čem jednat a vyhnout se horkému problému. Pro politika je daleko snadnější vyřvat si na vládě nebo zdůvodnit v parlamentu další balík peněz (třeba dalších pár miliard deficitu rozpočtu, že...) na mzdy, než se zabývat skutečnou změnou.

I pro odborového bosse  je vyjednávat o penězích  na platy snažší a méně riskantní, nežli nést odpovědnost za to co konkrétního navrhnou a prosadí na změně systému s tím že i jich se jejich vlastní členové možná zeptají  "co za kokotinu jste to proboha dojednali ?" popřípadě než riskovat ztráty odpojením od stávajících penězovodů. Logickým důsledkem řečeného je pak že :   Ostatní požadavky, tedy na reformy systému,  se automaticky stanou a to prosím PRO OBĚ STRANY, jen jakýmsi nebezpečným minovým  polem kam se ani jedné straně moc nechce vstupovat,  v lepším případě pak nedůležitým kosmetickým přívěškem  dohadování  se. A veškeré úsilí o konsenzus bude ve finále redukováno jen jedním směrem: Tak kolik nám přidáte

Jednání samozřejmě nějak dopadnou. Ještě se totiž nestalo aby  to nějak nedopadlo. Zpravidla si obě strany přes média  vymění přestřelku silných argumentů nadávek a invektiv, budou na sebe dělat ramena  a prsit se před  publikem - tedy voliči, aby v hodině dvanácté obě ustoupily ze svých stanovisek o nějaký kus a dohodly se.  Na zvýšení platů. Všichni budou spokojení. Ale po nějakých reformách - ačkoliv o ty přece odborářům šlo, no ne.. neštěkne pes.  Ani političtí, ani odborářští kapři si své zahnívající rybníčky totiž nevypustí.

Vyhlásí se slavné Vítězství a vyřešení Problému. Odborářští vajdové dostanou "své" peníze (čímž řadovým ovečkám dokáží svou užitečnost a opodstatněnost ) a politici se nemusí do žádné změny pouštět a riskovast problémy - a jedeme dál močálem černým podél bílých skal.   A kde zůstaly reformy ?   Tamtéž co "kamiony s melounama v tym kopcu u Meziřiči. Však vítě kdě". No a s   platem o pěkných pár tisíc korun kulatějším se, alespoň z pohledu zaměstanců, všechny dřívější problémy nereformovaného resortu jeví jako méně palčivé a těm pár kverulantům, kterým dojde že se vlastně nic nevyřešilo a nezreformovalo, těm zatnou tipec jejich kolektivy.

Všechny nátlakové akce co jich od listopadu pamatuji, stávky (ať již skutečně proběhlé nebo jen  anoncované) železničářů, strojvůdců, sester, učitelů, státních zaměstnanců ba i lékařů atd  dopadly navlas stejně. Skončily přidáním nějakých peněz stávkujícím. Ale ŽÁDNÁ NIKDY NEVEDLA K REFORMÁM, ačkoliv všechny reformu požadovaly. Troufnu si tvrdit, že ani "Děkujeme Odcházíme" k  žádným reformám nikdy nepovede, dokonce že to ani není zájem jejích organizátorů. I v akci děkujeme odcházíme , i ve všech ostastních minulých nátlakových akcích jde ve skutečnosti o reformy až v té poslední řadě. Rozebereme-li skutečné motivy  organizátorů protestů (vytřískat politický kapitál spřáteleným stranám, zavařit vládě která není levicová, dokázat řadovým členům odborové organizace že tam na ústředí něco pro ně dělají, dokázat sami sobě že mají tu moc, atd atd), i  výsledky takovýchto minulých akcí,  je věc  naprosto jasná .

Že by si tohoto fenoménu odcházející lékaři, coby intelektuální elita národa - nevšimli, to se upřímně divím. Na akci "Děkujeme -  odcházíme" na jejím průběhu, idejích ani organizaci pak nevidím naprosto nic, co by svědčilo o tom, že to bude tentokráte jinak. Zkrátka bude to to samý, jen tentokráte v bleděmodrým a bílém plášti.  Přidají si peníze, vzájemě si zatleskají  a skutek (reformy) utekl.  Každopádně nechci předjímat ale obávám se že vývoj událostí mi dá zapravdu.

A řešení ? To už jsem formoval   ve svém prvním článku na toto téma,  "Propaganda odcházejících doktorů", v jeho závěru. Troufnu si však tvrdit že jeho použití je univerzálnější, nežli jen na odcházející lékaře. Proto je zevšeobecním pro všechny  další stávkující, kteří by opravdu svým prostestem chtěli dosáhnout REFORMY jakéhokoliv  oboru, resortu či systému,  a ne jen zvýšení platů a pozice užitečných idiotů přihřívajících něčí politickou polívčičku.

Tři zlatá pravidla zní :

1: NIKDY !!!  nespojujte požadavky na REFORMU s požadavky na zvýšení platů. Ze zvýšení platů se stane nostné téma  nejen pro média ale i pro vaše vlastní vyjednávače. Mzdové požadavky způsobí, že se tématu "reformy" jak organizátoři protestů, tak na druhé straně politici obloukem vyhnou.  Kdo chce dosáhnout reformy, o zvyšování platu proto nemluví. Kdo ve svých požadavcích má zvýšení platů, pro toho jsou "reformy" jen jakási vata dobrá leda k tomu, aby finanční požadavky nebyly tak okaté a zjevné.

2: Držte od vašich požadavků politiku dál ! Nezatahujte politiku do kolektivního vyjednávání a nedovolte svým odborovým organizacím aby byly pátou kolonou jakékoliv politické strany nebo proudu. Zabraňte prorůstání politiky do odborů. A to i politiky levicové. Veřejné mínění ve váš prospěch i Vaši vyjednávací pozici jen posílí vědomí, že mluvíte opravdu za sebe a ne sprostředkovaně za požadavky jiných stran či hnutí. To co by lidé, veřejné mínění  i vlády odsouhlasily nestranným vyjednávačům,  to jen těžko skousnou když vědí, že se jedná v podstatě jen o naschvál politických odpůrců či protivníků.

3: Vaše požadavky musí být v  souladu s ekonomickými možnostmi země a aktuální hospodářskou situací. Stávkovat v době hospodářského poklesu nebo krize at již s požadvky na zvýšení platů, nebo s požadavkem zvýšení toku peněz "do  systému",  v době kdy všichni ostatní jsou si nuceni utahovat opasky nemůže  získat podporu ani mezi občany, ani mezi podnikateli, ani mezi  žádnými zodpovědnými politiky. Plujeme totiž všichni na jedné lodi.

Kéž by se jimi všichni odboráři,  i nyní ti lékařští,  řídili ! Bylo by to zajisté ku prospěchu nejen jich ale i nás všech jako občanů této země.