Bude příští totalitou "doktorokracie" ?

Politika, který se mi nelíbí, mohu vykroužkovat. Nezvolit jej. V krajním případě se stejně smýšlejícími vyjít do ulic. Jak ale "vykroužkovat" lékaře? Doktory, kteří dle mého soudu a přesvědčení porušili etiku své profese ? Doktory, kteří drží naše zdraví a životy ve svých hrstech pro svůj vlastní prospěch  ?  Jako občané nemáme žádnou možnost.

Už Hippokrates si byl nesmírné moci a síly, kterou sebou lékařské umění nese, vědom. To  bylo před bezmála dvěma a půl tisíci lety. A stejně tak si byl vědom i toho, že tuto moc a sílu musí něčím vyvážit.  Etickým kodexem, morálním závazkem. Slibem ke všem tehdy myslitelným autoritám tehdejšího Pantheonu.  Bez nadsázky jeho přísaha, která  jako první oddělila lékaře od kouzelníků a šamanů a zapověděla jim brát život, stála u zrodu moderní medicíny jako vědy a jako poslání až do novověku.

Poté co po druhé světové válce vyplynula najevo hrůznost experimentů , které na živých lidech prováděly zrůdy jako doktor Mengele nebo jeho méně známý japonský protějšek dr Shirō Ishii, se stal důraz na lékařskou ETIKU a na morální závazky, které sebou lékařské umění nese, ještěš očividnější a naléhavější. Zatímco se  zprvu Medicína stala mocenským nástrojem,  nyní se osamostatnila. Pakliže je zvykem nazývat tisk Sedmou  velmocí, pak medicína , se svou sestrou farmacií má již dávno status velmoci osmé.   Tato její moc vzrůstá, čím více se z umění stává věda a čím více se z poslání stává obyčejný byznys.

Přitom jako občan nemám sebemenší možnost, jak se této moci efektivně postavit (narozdíl od moci politické kde sice hypoteticky, ale cesty jsou ).  Nemohu  kteréhokoliv bělopláště prostě "vykroužkovat" nebo "nezvolit". Nemám žádný vliv na zdravotní pojištovny aby s takovými lékaři neuzavírali smlouvy.  Svým účtem zdravotní pojištovny také nedisponuji a nemám na něm kontrolu. Také nemám žádný seznam lékařů ktečí se  akce D-O zůčastnili, abych jejich služeb ve své nemoci prostě nevyhledával.  Nemohu tedy ani "volit peněženkou". Neexistují u nás daňové assignace (možnost určit jakým stylem bude státem nakládáno s částí mých daní ), abych mohl zaručit že vydírajícím doktorům  nebo špatně hospodařícím nemocnicím se moje peníze prostě nedostanou.  Snad  mohu jen  zanevřít na oficiální medicínu, najít si léčitele, pojíždět se virgulí a odpuzovat meditací špatné ionty. A budoucí manželce  zajistit porodní bábu - ty tehdy totiž vedla víra a zodpovídaly se Bohu, nikolvi mamonu či odborovým bossům.

Informace a dovednosti, které lékařské vzdělání sebou nese,  jsou sice pracně nabyté, potem a úsilím ve studovnách pitevnách a na potítku rigorozních zkoušek tvrdě  zaplacené, nicméně dávají lékařům neoddiskutovatelnou a neodvolatelnou moc. Moc nad životem i smrtí.  Stala se z nich třída prakticky neodvolatelná a normálními občany nepostižitelná. A když se pokřiví etika (A to věděl už Hippokrates před nějakými dva a půl tisíci lety) ,  dává jim tato moc  i sílu brát si co se zlíbí, vydírat a v podstatě řídit celou společnost. Nové poznatky, se kterými přichází věda, například v oblasti  genové diagnostiky pak tuto moc ještě eskalují.

Vidím to na nutnost podstatného spřísnění etických kritérií pro uchazeče o  lékařskou profesi, aby se zabránilo excesům jako je současný, i excesům daleko horším, které nás od lékařů v budoucnu, například s rozvojem nových technologií, zcela jistě čekají. Jinak naši příští Stalinové a Hitlerové  budou oděni bílými plášti.

K tématu hromadného odchodu lékařů také doporučuji svůj článek Jak NEstávkovat za reformy čehokoliv aneb proč nevěřím organizátorům akce "Děkujeme, odcházíme"  a koneckonců ani jiným  organizátorům nátlakových akcí, že jim jde skutečně o reformy jejich oboru či odvětví.