Už uběhl téměř týden od skandálního výroku prezidenta Zemana na téma inkluze dětí s postižením do běžného vzdělávacího sytému a emoce pomalu opadají. Plně chápu vlnu nevole, která se vzedmula a souhlasím se všemi odpůrci jeho slov. Na druhou stranu, mohlo toto téma dostat lepší reklamu? Nemohu si vzpomenout, kdy byla naposledy inkluze více skloňovaným tématem ve společnosti, plnila stránky novin a časopisů, slyšeli jsme tento výraz v rozhlase či televizi.
v ČR působí mnoho neziskových organizací, které se věnují integrací osob s postižením do běžné společnosti a těžko říct, zda měly někdy v minulosti větší reklamu. Není třeba dlouze diskutovat o tom, že výrok prezidenta samotný je zcela mimo mísu. Ale je vidět, že i slabomyslný výrok vypuštěný z úst "autority" může posloužit dobré věci. Neziskovým organizacím a odborníkům na inkluzi se právě nyní otevírají obrovské těžké dveře pro celospolečenskou diskuzi a vyvinutí toho správného tlaku na orgány státní správy. Je potřeba tuto přiležitost chytit za pačesy a o inkluzi mluvit, mluvit a zase mluvit. Od slov pak múže být blízko k činům!
Já na základní školu nastupoval ještě za minulého režimu a i přes veškerou snahu mé maminky jsem se na běžnou základní školu na malém městě neměl šanci dostat. Je skvělé, že dnes mají děti s postižením úplně jiné možnosti a vyhlídky. I když jsem byl nakonec v pražském Jedličkově ústavu spokojený, cítím, že jsem možná o něco přišel. Byl bych šťastnější? To nevím. Ale měl bych tu možnost. Ta mi byla upřena.
Školstvím to všechno začíná. Věřím, že tento směr se nezastaví a bude pokračovat nadále. Za pár let již bude postižení brané jako normální obraz lidské různorodosti. Nebudeme pak již řešit bezbariérové přístupy, zaměstnávání lidí s postižením či nedostatky v sociálních službách. To vše již bude normou. Prezidenti pak nebudou komentovat věci, kterým nerozumí, ale státnické záležitosti.
Soukromě jen doufám, že příště bude prezident komentovat třeba sociální podnikání. Toto téma by také potřebovalo trochu toho PR.
