Tak už jsme zase přišli o G-bod. Těžko říct, zda mě tento lednový výsledek médii opěvovaného výzkumu zvěřejněného v The Journal of Sexual Medicine ještě vůbec překvapuje. Jsem ráda, že i mnozí naši odborníci v tomto oboru mají věděckou vodu na svůj antifeministický mlýn a konečně mohou podkládat svá tvrzení patřičnými vědeckými čísly a daty. Jestli to bude první výrazný krok k dalšímu postupnému odhalování vyčpělých sexuálních mýtů, jsem jednoznačně pro. Jestli ale zůstane jen u propagace a oslavování toho, co ženy nemají, bude to věčná škoda. Upřímně řečeno, spíše se v této souvislosti obávám, že k další demýtizaci a sexuální osvětě se příliš neschyluje (a sama bych se ráda mýlila).
Chtěla jsem napsat, že je mi z toho tak trochu smutno. Smutno za ženy (a možná i muže), kteří setvávali v naději, že na ženském těle existuje kromě snad dnes již nevyvratitelného klitorisu spouta dalších zákoutí, která by mohla obohatit prožitky samotných žen i partnerů navzájem. Je mi smutno z přístupu, díky kterému nás někdo připraví o iluze raději hned. G-bod není. Zapoměňte na něj a nehledejte ho. Buďte rádi, že jste v pořádku tak, jak jste.
Předně všeho, ať už se to, co hledáme jmenuje G-bod nebo třeba Horní Dolní, je absolutní nesmysl TO hledat a spojovat se samotnou poševní stěnou. Potud souhlasím s výsledky onoho výzkumu, které nám stroze sdělují, že Grafenbergův bod popsaný ve vědeckých studiích jako místo se zvýšenou citlivostí na horní stěně pochvy (přesněji na horní stěně, když žena leží na zádech), nebylo nalezeno. Smůla a tečka.
O čem se ale ve výsledcích nemluví, je existence houbovité tkáně, která je ovinuta kolem ústí močoové trubice a která je podle posledních výzkumů obdobou mužské prostaty. Nevím jak vy, ale já osobně mám s masáží mužské prostaty a se zpětnou vazbou na tuto aktivitu u mužů velmi pozitivní ohlasy. :-) S masáží prostaty u mužů je ovšem jedna jemně řečeno prekérní obtíž. Jinak, než přes konečník, se k ní nedostanete. A u žen je to zase oproti mužům tak, že se k ženské prostatě nedostanete jinak, než přes onu horní stěnu pochvy. Této oblasti říkají dle mého názoru osvícení sexuální učitelé "oblast G-bodu", protože je to mnohem větší lokalita, než jen jeden malý specifický bod.
Dalším faktem je, že ona houbovitá tkáň namotaná kolem močové trubice je celkem reaktivní na stimulaci a to do té míry, že se kromě jiného jednoduše ztopoří. A podobně jako při erekci mužkých orgánů, tato tkáň nabyde a je jí tudíž možné mnohem lépe lokalizovat přes zmiňovanou poševní stěnu. U některých žen se v této oblasti vytvoří jakýsi tuhý výstupek, plochý hrbolek, u jiných zase třeba nopak důlek. Kažopádně, jak jste si jistě všimli, při stimulaci "oblasti G-bodu", ponecháme-li tomuto místu jeho původní název, vlastně nestimulujeme vaginální stěnu, ale něco, co je hlouběji pod ní a co ženám umožňuje právě onu ještě stále tolik diskutovanou ženskou ejakulací.
Možná je čas se začít zamýšlet, proč se ve všech učebnicích anatomie dovídáme už od malička, kde mají jakou erektilní tkáň muži, ale ani slovo tom, co všechno a hlavně kde všude se topoří nám ženám. Zřejmě to zní trochu feministicky. Ale na mnohem hlubší úrovni kvality partnerského života přeci nejde o hloupé šarvátky rovnoprávnosti žen a mužů. Podle mého tu jde hlavně o základní nedostatek v sexuální edukace a jeho následky, se kterými se potýká valná většina z nás ve svém partnerském i autoerotickém životě. A to na straně mužů i žen.
Takže suma sumárum, chtěla bych tento velmi zběžní minikurz a procházku po tajemných zákoutích ukončit spíše pozitivně.
Napadá mě věta:
G-BOD NENÍ, AŤ ŽIJE G-BOD!
A pevně věřím, že ty z vás, které vědí, jak si svůj staronový a tak trochu mýtický G-bod pořádně užít, tak na oslavu tohoto výzkumu učiní co nejdříve.
J. Gaia.
