Přiznám se, že mi současná podoba klání dvou prezidentských kandidátů, vybraných do druhého kola voleb, nedělá žádnou radost. Přes společný, vzájemný apel, aby se kampaň ve druhém kole voleb nezvrhla ve vzájemné osočování, se obzvláště Miloš Zeman a jeho tým, tvořený Václavem Klausem, Václavem Klausem mladším a dalšími podporovateli současných politických "pořádků", činí, seč může, aby vymáchal druhého kandidáta co nejvíc "ve špíně".
Asi bych to i pochopil, kdyby volba znamenala vybrat toho kandidáta, který se nám líbí míň. Ale při stylu volby, kdy máme volit kandidáta, který se nám líbí víc, se mi zdá podlé a nízké, veřejné propírání chyb protikandidáta a střádání "proti"argumentů vůbec. Proto, byť by se to nabízelo, nenapíšu blog, kterým bych útočil "PROTI" Miloši Zemanovi. Miloše Zemana si vážím jako politika, který mi byl místy v minulosti svou brilantní rétorikou blízký a jako kandidáta, který postoupil do druhého kola první, veřejné, prezidentské volby. Tvrdím však, že chci-li někoho volit, měl bych mít dost argumentů "PRO" "svého" kandidáta. A zde jsou mé argumenty PRO Karla Schwarzenberga:
1. Líbí se mi. Vím, řeknete si, že je to asi plytký argument, ale pak si uvědomte, jak jste si vybrali svého partnera, či partnerku. Nejspíše na základě obecného faktu, že vám na něm (na ní) nejen nic nevadí, ale naopak vás něčím zaujal(a). Mě zaujal jeho šarm, rozvaha a klid. Je to prosté a kritérium volby "líbí se mi" funguje možná lépe, než znalost, kdo se v dětství méně počůrával a v dospělosti toho méně rozkradl.
2. Není nikterak spojen s naší komunistickou minulostí. A teď nemyslím jen fakt, že to tady komunisti 40 let morálně a ekonomicky huntovali tak, že z prvotřídního evropské státu udělali téměř rozvojovou zemi a kdokoliv do KSČ vlezl, se na tom přímo podílel. Jde o to, že se podporou chartistů vůči tomuto marasmu vyhranil a dodnes v mých očích reprezentuje ty staré dobré časy první republiky. Lesk zámků, prosperitu naší země, přirozenou autoritu "vládnoucí šlechty" a víru všech v lepší, příští. Díky komunistům si lidé začali myslet, že všichni mohou vládnout a mají právo něco vlastnit, ale není tomu tak. Důsledky tohoto jevu vidíme dodnes na zkorumpovaných politicích, kteří si myslí, že je jen mírně nadprůměrná inteligence a schopnost ošidit bližní, předurčuje vládnout. Vládnout by měl ten, kdo na sobě roky a generace pracuje. Ten, kdo chce nejen brát, ale může i dávat.
3. Je to člověk, který si na nic nehraje. Možná hůř mluví a artikuluje. Možná nezná všechna slova naší národní hymny. Zřejmě neumí zpívat. Možná občas působí komicky svou švejkovskou postavou, kouřením dýmky a pospáváním v parlamentu, protože už nemůže poslouchat tlachání politiků, kteří mají tu drzost se nazývat poslanci. Ale v mých očích je to typický představitel našeho národa. Zřejmě právě díky vlastnostem, které jsem zmínil. Nesnaží se voperovat naší republiku jako stopatnáctou gubernii do zadnice velké Rusi. Věřím, že bude vždy a důstojně ctít především zájmy naší země.
4. Stojí politicky napravo od pomyslného politického středu. Není to socialista, který vyrostl na politice "spálené země", slibování nesplnitelného nebo agresívní politické rétorice. Je vždy klidný a vyrovnaný. Zná své kvality a umí je svým projevem vyzdvihnout. Nepotřebuje dlouhou, blábolivou, květnatou řeč, aby zdůraznil cíl svého počínání, či tok myšlenek.
5. Přestože se v politice pohybuje v podstatě od sametové revoluce, jen těžko mu lze seriozně vytknout, že by se podílel na marasmu současné politiky nebo morálním úpadku společnosti. Ten totiž není charakterizován pouze ve státní správě všudypřítomnou korupcí, ale především ztrátou směru, kam se má naše země ubírat. Po krátké, porevoluční době, kdy bylo naši zemi výhodné orientovat na západ a Evropskou Unii, se ozývají stále větší hlasy, že to byla chyba a že bychom se měli opět starat sami o sebe nebo se ubírat směrem na východ. Myslím, že bychom si měli jasně uvědomit, kam chceme patřit.
6. V politice se pohybuje od sametové revoluce a jeho postavení sílí. Od poradce prezidenta Václava Havla až po ministra zahraničních věcí. Od počátku má i přes svůj pokročilý věk, pro prezidentskou funkci největší kvalifikaci. Již nyní, coby ministr zahraničí, hovoří s předními představiteli ostatních zemí, což bude jedna z jeho významných prezidentských povinností. Prezidentská funkce by byla logickým vyvrcholením jeho počínání, při kterém se nikdy nikam neschoval, aby posléze vylezl z nory jako nějaký mesiáš.
7. Podporují jej morální autority této země. Upřímně, nic proti paní Bohdalové nebo panu Dejdarovi. Ale osobně jsou mi bližší lidé jako Miloš Forman, Zdeněk Svěrák, Jan Tříska, Michal Pavlíček apod. Vážím si jich a v souladu s těmito velkými jmény naší kultury cítím, že jsem na správné "straně barikády".
Jak jsem již úvodem zmínil, nikdy jsem si nepřál, aby volby nabraly konfrontační tón. Nicméně, staly se nejen konfrontací minulosti a budoucnosti, orientace na východ, či na západ, smrdutého a svěžího myšlení, alea nakonec i stavu mysli naší společnosti. Víkendový výsledek ukáže, nakolik ještě pořád vězíme nohama v naší komunistické minulosti nebo nakolik máme sílu se z ní konečně vymanit. Nakolik chceme na sobě pracovat nebo jen těžit z "výdobytků" společnosti. Přeji všem šťastnou volbu. Já budu volit Karla Schwarzenberga.
