Ústavní soud včera vyhověl stížnosti pana Melčáka a zrušil volby v původně plánovaném termínu. Ihned se ozvaly "potrefené husy" především z řad sociálních demokratů a komunistů a pranýřovali rozhodnutí ústavního soudu jako neústavní, až se jim "od huby" prášilo. Jak by taky ne, vždyť ústava je "jen kusem popsaného papíru" a "lze si ji vykládat jakkoliv" ...
Jistě můžeme polemizovat, zda ústavní soud rozhodl dobře, či ne, ale je ve věcech ústavy poslední instancí a tudíž nelze, než jeho rozhodnutí akceptovat.
A to přesto, že mi osoba pana Melčáka není nejsympatičtější, stejně jako osoba jeho obhájce, "JuDr" Kalvody. Rovněž přesto, že si myslím, že toto rozhodnutí přililo olej do ohně současné rozjitřené politické situace a pokud bychom ctili precedentní právo, již jednou bylo zkráceno období práce sněmovny podobným způsobem.
Nicméně je asi dobře, že se z precedensu nevycházelo a že tak do budoucna nebude moci ústavní zákony každý ohýbat dle své libovůle. Je zcela lhostejné, zda-li tak činí jedna strana, či usnesení stran v parlamentu. Zkrátka politické strany a politici dostali přes prsty a to, dle mého názoru "za pět minut dvanáct", protože jinak by si mysleli, že jim projde naprosto cokoliv.
Pan Paroubek se hned ozbrojil "lidem" jako masou a právě z jeho úst zazněla na vrub Ústavního soudu nejtvrdší obžaloba a to, že ústavní soud porušil práva lidu této země, když jeho rozhodnutí "odporuje článku 2 ústavy, že veškerá moc patří lidu". Dotyčný "mocipán" nebo chcete-li "lidumil" už si asi neuvědomuje, kdo vlastně současnou ústavní krizi v naší zemi zavinil.
Nebyl to, kupodivu, pan Melčák, který, stejně jako každý jiný poslanec, může uplatnit svá práva a vznést tak ústavní stížnost. Ani ústavní soud, který po podání stížnosti pana Melčáka nějak rozhodnout musel a věřím, že rozhodl dle svého nejlepšího uvážení. Ale především pan PAROUBEK, jehož ego nemohlo snést ODS v čele vlády a tak vyhlašoval nedůvěřu tak dlouho, až se mu to na jaře tohoto roku povedlo.
Poskvrnil tak, do té doby, naši poměrně zdařilou funkci ve vedení Evropské Unie a uvrhl zemi do hledání řešení, které není nejjednodušší. Jak snadno by nyní chtěl pan Paroubek přenést vinu na ústavní soud, či pana Melčáka, ještě nedávno člena vlastní strany ČSSD.
Smutnou úlohu v celé kauze sehrává i prezident Klaus, když dokolečka opakuje, že odročení nebo současné zrušení, jím vypsaných, voleb, jen prohlubuje nestabilitu v naší zemi. Ale jakou stabilitu mají vlastně tolik očekávané volby nastolit, ptám se? Opravdu pan prezident věří, že stabilita nastane? Když tady není už hodnou řádku let a předvolební průzkumy vedou ke stejně patovým situacím, jako v minulosti?
Vždyť co se změnilo? Politické reprezentace se příliš neobměnily a všechny strany razí především politiku netolerance, nesnášenlivosti a oportunismu. Těžko v této chvíli hádat, ale domnívám se, že nastane stejný marasmus, jaký tu byl předtím, než začala fungovat prozatímní vláda pána Fišera, která tak, dle mého názoru, klidně může ještě pár měsíců vládnout.
V současné zmatečné situaci jsou nikoliv politici, ale pouze a jen ústava jedinou zárukou občanů této země. Prosím tedy, aby se napříště pan Paroubek neoháněl hlasem a mocí lidu, protože pokud jde o mně, tak můj hlas v této, stejně jako v jiné kauze, nikdy neměl a nikdy mít nebude.
