- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dnes se již zdá skoro nemožné, že jsme rok 2010 začínali s dvojkou znesvářených kohoutů Paroubkem a Topolánkem v čele největších politický stran a sledovali, zda-li vyjde sociálním demokratům snaha zruinovat nejen vlastní stranu, ale i republiku, případně zvítězí konzervativní politika "já na bráchu, brácha na mě" v podání "kmotrů" z ODS.
Jarní odchod Mirka Topolánka z čela ODS z důvodu jeho výpovědí pro časopis LUI, rozumná podpora Věcí veřejných ze strany ODS, stejně jako smířlivá vyjádření směrem k rostoucí TOP 09, předznamenaly v květnu obrat, v jaký na počátku roku věřil málokdo. Sociální demokracie sice parlamentní volby vyhrála, ale ještě v den voleb své působení ve vedení strany ukončil, z důvodu nemožnosti složit vládu, Jiří Paroubek a Václav Klaus tak mohl následně jmenovat vládu, složenou z ministrů ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Premiérem se stal Petr Nečas.
Skončilo tak nejen krátké období vlády úřednického kabinetu premiéra Fischera, ale pětiletá éra politiky plné svárů a nevraživosti, kdy jediným cílem pánů Paroubka a Topolánka bylo navzájem se ponižovat a diskreditovat.
Kdyby se jednalo o pohádku, nikoliv o politiku, zřejmě bychom byli všichni spokojení a navždy spokojeně žili pod vlivem vyjádření nových vládních úředníků, kterak budou bojovat proti korupci, sníží zadlužení státu a stanoví pro rok 2011 vyrovnaný rozpočet. Ovšem politika není pohádka a tak jsme se již po příjezdu z letních dovolených mohli přesvědčit, že nic nebude tak růžové, jak se zdálo.
Parlament i vláda začaly horečně pracovat a zřejmě až příliš horečně, když si neuvědomili, že snížit schodek ve veřejných financích bude nutné učinit na něčí úkor a ten "někdo" se určitě ozve. Kdoví, zda-li za horečnou práci může nezkušenost nových úředníků, jelikož 120 z 200 poslanců parlamentu dosud nikdy předtím v parlamentu nesedělo, či snaha nového "koštěte" dobře a rychle mést.
Snaha vlády upravit tabulkové platy státních zaměstnanců směrem dolů a zvýšit motivační složku tvrdě narazila na odpor. Věřím, že při rozumném vysvětlení by zřejmě i přes veškeré své rozhořčení, státní zaměstnanci nové tabulky přijali. Jenže v rychlosti, s jakou vláda zprávu vypustila, se rozumné vysvětlení nedostavilo a navíc svou šanci nepromarnila odborářská svoloč, která, ač již dávno ztratila své dějinné opodstatnění, využila okolnosti na sebe upozornit.
Po celý zbytek roku pak odbory "otravovaly" život vlády i běžných občanů sérií demonstrací a stávek a voliči pak nechali svou nespokojenost "sežrat" vládní koalici tím, že vládní strany částečně neuspěly v říjnových komunálních a zcela v senátních volbách, kde vše zválcovala sociální demokracie. Tentokrát jí na to stačilo oprášit staré sliby a zúčastnit se vždy v prvních řadách všech demonstrací.
Ačkoliv byla účast na demonstracích stopová, vzhledem k celkovému množství státních zaměstnanců, kteří přirozeně a teď hovořím především o úřednících, stávku využili k nákupům tak, jak využívají každého volna v práci, jistý sociální neklid zde nastal. Vláda nakonec snížení platů státních úředníků přijala, ale musela udělat řadu kompromisů, které stejně nebyly některými vrstvami státních zaměstnanců vzaty v potaz, z čehož pramení i množství výpovědí lékařů na konci roku a možnost jejich exodu do zahraničí.
Aby toho nebylo málo, rozčeřila předvánoční hladinu kauza ministra Drobila a jeho nahraná snaha přihrát svým stranickým kolegům vlivné posty a tučná "sousta" z ministerstva životního prostředí. Vláda sice "ustála" následné hlasování o nedůvěře, vyvolané sociální demokracií, ale na celém roku 2010 nechá již navždy tato kauza podivnou pachuť nenaplněných přání politické změny a ztracených ideálů o nové vládě, která bude "statečně" bojovat proti korupci a nepravostem ve státní sféře.
Za vším včera udělal neblahou tečku prezident Václav Klaus, když poté, co v podstatě zajistil setrvání vlády, řekl pro iDNES následující: "Neumím žít ve světě, kde lidé nosí po kapsách nějaké nahrávací přístroje a tímto způsobem si nahrávají nebo nenahrávají, falšují nebo nefalšují tu nahrávku. To není svět, o kterém jsem schopen uvažovat".
Upřímně, pane prezidente, myslím, že už nemusíte dělat žádný novoroční projev, protože tato věta hovoří o Vás a Vašich názorech, vše podstatné, bohužel v negativním smyslu slova. Způsob, jakým jste zažehnal tuto "krizi" zdá se mi poněkud nešťastným od prvotní podpory pana Drobila, až po tento výrok.
V dnešním světě může kdokoliv, kohokoliv nahrát, natočit a dokumentovat jeho skutečné názory, postoje a činy, což je v naprostém pořádku, jelikož jinak bychom nikdy nepoznali, s jakými "výtečníky" máme do činění. Na počátku roku na to "dojel" Mirek Topolánek, celá kauza Wikileaks odhalila "názory" vrcholných, světových politiků a své pochybení právem "odskákal" ministr Drobil. Myslím, že kdyby se nic jiného letos nestalo, jde o důležité poselství do dalších let.
Vlády a politické reprezentace se mění, ale politici se již dlouho chovají jako "nedotknutelní bohové", kteří se opíjejí mocí a kašlou na lidi. Nyní mají možnost si vybrat. Buď začnou ještě více konspirovat, podobně jako se o to dříve pokoušeli fotbaloví činovníci, budou hovořit do mobilu o "kapřících", na schůzkách o "českých na stole" a uzavírat dohody v saunách, čímž se zcela připodobní kriminálníkům a gaunerům nebo se musí začít chovat odpovědněji a slušněji. Libor Michálek budiž první vlaštovkou.
Nedělám si iluze, že se tak stane z roku na rok a příští rok budou mít politici čisté ruce. Ale pokud bych si něco mohl přát po stromeček, tak by to bylo právě přání větší zodpovědnosti a slušnosti v budoucí politice. Současná politická situace je v naší zemi pro změnu příznivější, než byla kdykoliv předtím, záleží jen na tom, zda-li se premiér Nečas a vláda z přestálé krize poučí, či nikoliv a zda-li budou vládní strany schopny naplnit své předvolební proklamace.
Uvidíme ...
Přeji všem čtenářům mých polických komentářů i nepolitických úvah a recenzí, šťastné a veselé Vánoce, pokoj a klid od politiky a příjemné prožití dnů volna. Mějte se hezky.
Roman Potoczný
Další články autora |