Taky máte pocit, že by pohádka měla být poučná, plná legrace, poetiky a vyvolávat pozitivní emoce? Tak nic takového "V peřině" nenajdete ...
Ty tam jsou doby pohádek "Tři oříšky pro popelku" (1973), "Princ a Večernice" (1978), či "S čerty nejsou žerty" (1984). Schválně jsem doplnil roky, aby bylo zřejmé, že jsou pohádky s velkým "P" záležitostí poměrně dávné historie. Od té doby panuje u nás v oblasti tvorby pohádek naprostý zmar.
Místním přeborníkem je, v tomto oboru, prznitel dobrého, filmového vkusu a autor nejvtipnější věty filmové historie Zdeněk Troška ("kdyby měl český filmař k dispozici stejně obrovské peníze a mohl využít podobných technických vymožeností, udělal by Pána prstenů lepšího"). Jeho posledním, koukatelným počinem byla pohádka "O princezně Jasněnce a létajícím ševci" (1987) a od té doby, lze konstatovat, že jestli je Troška filmař, tak já jsem František Xaver Šalda. Nelze se pak divit, že se o pohádky pokouší, v této "konkurenci" i další filmaři.
František Antonín Brabec má bezpochyby na to, aby udělal hezkou pohádku, barevnou, malebnou, s lehce uměleckými ambicemi, pokud by dostal zajímavý scénář. A bylo by se mu to snad i bývalo podařilo, v případě nové pohádky "V peřině", kdyby si k tomuto úkolu neumínil natočit pohádku jako první český 3D film a navíc jako muzikál. To už je trošku moc i na režiséra, který mě uhranul filmovým zpracováním "Kytice" a příjemně potěšil zpracováním kriminálky "Bolero". Tentokrát příliš mnoho věcí zkloubil tím, zřejmě nejhorším, možným způsobem a přitom si neuvědomil to nejzákladnější. Scénář Miroslava Adamce je, jedním slovem, "příšerný".
Celý děj pohádky je možné shrnout jedinou větou. Několik členů rodiny se ztratí v peřině a ostatní je hledají. Proč, jak, když ti, kteří se ztratili v podstatě nikomu nechybí nebo to na ostatních alespoň není vidět a kudy se vlastně ubírá vyprávění, je zcela nejasné. Zbytek je "vata", která slouží pouze vyobrazení 3D světa v peřině nebo jako omáčka k tancím a zpěvům.
Jen odříkává předepsané věty a byl jsem zvědavý, zda-li rozvlní svůj pověstný prst. Jeho pohádková partnerka, Eliška Balzerová, neodolala pokušení zahrát si babičku, na kterou ovšem vůbec nevypadá. Karel Roden je nepochybně jeden z nejlepších českých herců současnosti, ale američtí filmaři dobře ví, proč jej nejčastěji obsazují do rolí záporných hrdinů "z Východu". Ono je přeci jen něco jiného, když si zablbne v ženských šatech "pan herec" Robert De Niro ve "Hvězdném prachu" a případ rádoby směšného a bázlivého vědce "Rodena". A tak jedinou přesvědčivou, je ve své roli Lucie Bílá, která "pohádkově", lehce přehrává starostlivou mámu dvou capartů a navíc k tomu báječně zpívá.
Ani muzikál se, bohužel, vytvořit nepodařilo. V lepším případě je možné "V peřině" pokládat za zpěvohru, kde se s železnou pravidelností střídají hrané pasáže se zpívanými. Žádné, objevné "důmky, žálky", případně "miluju a maluju", rozhodně nečekejte. Zpívané pasáže jsou tak nevýrazné, že si zřejmě žádnou z nových písní nezapamatujete, možná s vyjímkou písní skupiny Kabát, jejíž leader Josef Vojtek si "kupodivu" rovněž v pohádce zahrál.
Máme tedy po hromadě nicneříkající a nudný scénář bez špetky humory, když pominu dva fóry, které trčí z nicneříkajícího filmu, jak péro z gauče a děti je zřejmě nepochopí, poměrně "amorfní" herecké výkony, bez špetky invence a prachbídnou hudební složku filmu, za kterou může René Rypar.
Ačkoliv je i reálný svět tak "nádherně" barevný (proč?), že v něm vynikne i jinak "bezbarvá" Dara Rolinc, tak přeci jen lze před zpracováním 3D smeknout. Ovšem pouze "v peřině", jelikož mimo peřinu se o žádné 3D nejedná. Pokud byste nevěřili, tak si v kině na chvíli sundejte brýle a zjistíte, že můžete obraz "mimo peřinu" pohodlně sledovat i bez nich.
Takže suma sumárum, myslím, že zde účel světil prostředky a to je vždy špatně. Pokud bylo cílem F. A. Brabce a jeho realizačního týmu, natočit cosi jako studii na upotřebení 3D v českém filmu, tak byl cíl splněn. Ovšem do pohádky má "V peřině" zatraceně daleko a ještě dál do povedeného filmu.
