První upoutávka na film "Správci osudu" ("The Adjustment Bureau") mi připadala jako by se mělo jednat o "light" verzi filmu "Počátek". Můj dojem ještě umocnil fakt, že upoutávku provázela, pro mě zcela nepochopitelně, právě hudba Hanse Zimmera z filmu Počátek ...
Ne, že bych od projekce "Černé labutě" v kině neviděl žádný film. Viděl jsem příliš volně plynoucí western "Opravdová kuráž" ("True Grit"), u něhož jsem v kině krátce usnul a který, troufám si napsat, je nedůstojný tvorby bratří Coennů, jelikož nepřispívá nijak novátorsky k žánru westernu a po velkolepém opusu "Tahle země není pro starý", který je naopak povedeným "westernem ze současnosti", sloužil zřejmě pouze k pobavení obou filmových "provokatérů" a připsání "čárky", že do své filmografie zařadili klasický western.
Viděl jsem rovněž výbornou oddechovku "Londýnský gangster" ("London Boulevard"), kde Colin Farrell opět ukázal, jak moc si umí podobné role "raubířů" užít a filmem, který by směle mohl být dvojkou filmu "V Bruggách" ("In Bruges"), mě dokonale pobavil. Viděl jsem i vynikající "Královu řeč", která si zaslouží samostatný blog.
Nicméně byl to až, včera viděný, film "Správci osudu", který mě přiměl se o něm rozepsat. Možná proto, že se jedná o romantický film a v době, kdy si vůkol začínají všichni "ochutnávat hlavy", na mě zapůsobil možná víc, než by si svou kvalitou zasloužil.
Dějová linie je velmi prostá a v záplavě poněkud únavných, uměleckými ambicemi oplývajících kandidátů, či laureátu Oscara, působí osvěžujícím dojmem. Zřejmě proto přilákala do kina po delší době opět slušnou návštěvu. Senátor David Norris (Matt Damon) prohrává volby na další volební období a zatímco si na "WeCku" pro sebe odříkává svou závěrečnou řeč, potkává baletku Elise (Emily Blunt), která na něj zapůsobí tak silně, že téměř zapomene na bolest z prohraného volebního souboje a svou řeč změní tak, že se svou apolitickou upřímností stane opět středem zájmu a "černým koněm" budoucího volebního souboje za další čtyři roky.
Uvažuji, kolikrát se mi v životě podobné osudové setkání a vzplanutí přihodilo a musím uznat, že pokaždé bylo nádherné, ačkoliv v drtivé většině případů odeznělo současně s rozedněním a ranním probuzením.
Režisér George Nolfi rozehrál ve své režijní prvotině působivý, inspirativní příběh, který, přes sci-fi omáčku, na jejímž pozadí se odehrává, dává naději, že se podobná osudová setkání dějí, stejně jako, že se lze osudu vzepřít nebo přinejmenším postavit, protože, jak Matt Damon ve filmu říká "není důležité, že upadnete, důležité je, co uděláte, až zase vstanete".
Ačkoliv se v tomto případě Newman neodvážil jakéhokoliv novátorství, jako třeba v posledních filmech "Wall-I" nebo "Bratři" ("Brothers"), spíš se opět vrátil ke klavíru a rozsáhlým, smyčcovým plochám, čímž namíchal jakousi kompilaci "Americké krásy", "Nouzového východu" ("Revolutionary Road") a "Nema", jeho hudba se zatraceně dobře poslouchá a už teď vím, že film, pro svou podmanivou romantickou atmosféru a skvělou filmovou hudbu, vyhledám v budoucnu na videu.
Příznivcům kina mohu film Správce osudu rozhodně doporučit. Jsem přesvědčen o tom, že muži, kteří na film pozvou své drahé polovičky, budou ve druhé půli večera za zaplacené vstupné po zásluze a štědře odměněni a totéž platí, pokud se ke stejnému kroku odhodlají ženy. A ostatní, kdo ví? Ale nikdy nevíte, kde vás osud svede dohromady s někým neodolatelným ...
