Z pokračování Smrtonosné pasti nemám radost už od „druhého dílu“. Ale až do čtvrtého se na to alespoň dalo koukat a divák se bavil. Pátá „Smrtonosná past: Opět v akci“ s původním názvem „A Good Day to Die Hard“ není ani koukatelná, ani zábavná.
Je to až k neuvěření, že letos uplynulo čtvrtstoletí od příchodu Smrtonosné pasti a nesmrtelného Bruce Willise v roli policajta Johna McClanea na filmová plátna. „Smrtonosná past“ („Die Hard“) se stala filmovým hitem a z mnoha důvodů vysoce hodnoceným a dnes již kultovním, akčním filmem. Prvním z nich byl režisér John McTiernan („Predator“) a jeho skvělý cit pro všechny atributy dobrého akčního filmu, tedy načasování, zvraty, akce i překvapení, které zde dokonale uplatnil.
Druhým důvodem byl zajímavý scénář a třetím důvodem byl právě nesmrtelný Bruce Willis, kterému diváci odpustili to, co bylo v té době pouze doménou béčkové akční garnitury typu Chucka Norrise nebo ještě hůř Michaela Dudikoffa, to jest, že zcela sám přemohl početnou tlupu dobře školených, zanícených teroristů. Snad proto, že dělal vše v podstatě v nouzi, aby zachránil holý život a akce doplňoval nezapomenutelnými hláškami, nadhledem a nesmrtelným úsměvem. Čtvrtým důvodem pak byl terorista Hans Gruber v podání Alana Rickmana, který své dokonalé herectví po několika letech zhmotnil do sošky Oscara za roli Severuse Snipea v sérii Harry Potter.
Dvojka „Smrtonosné pasti“ s názvem, jednoduše doplněným pořadovým číslem 2, na sebe nenechala dlouho čekat. John McTiernan v roce 1990 moudře ustoupil z role režiséra a své místo přenechal Renny Harlinovi, který v podstatě pouze zopakoval původní schéma s manželkou McClanea (Bonnie Bedelia) v nesnázích a tlupou dalších všehoschopných teroristů. Šablonovitý scénář, ve kterém Bruce přežil ještě víc smrtelných nástrah, nenadchl, protože skýtal mnohá klišé a odkazy na „jedničku“, ale diváci film stále ještě pod vlivem originálu ocenili.
Výhrou pro „Smrtonosnou past“ číslo 3 („Die Hard: With a Vengeance“) byla opět účast režiséra Johna McTiernana, který ji vdechl originalitu, nadhled a ukázal Johna McClanea spíš jako práci oddaného policajta, než jako hrdinu za každou cenu. Film umocnil dojem pokračování jedničky tím, že John McClane tentokrát uzavřel teroristické dějiny rodiny Gruberových, když zabil Simona Grubera (Jeremy Irons), bratra v jedničce zesnulého Hanse. Trojce prospěl delší čas, kdy se na ni mohli diváci těšit, jelikož se objevila až v roce 1995.
V době, kdy už měl každý za to, že se Bruce Willis v roli Johna McClanea nevrátí, přišel v roce 2007 Len Wiseman („Underworld“) s verzí „Smrtonosné pasti 4.0“ („Live Free or Die Hard“). Na jednu stranu poněkud alibisticky předstíral, že se nebude zcela jednat o pokračování „Willisových smrtonosných nesnází“, na druhou stranu dokonale navázal na předchozí díly a přidal i vtípky na poněkud stárnoucího hrdinu, bijící do očí ve srovnání s počítačovým hackerem (Justin Long), právě odrostlým pubertě. Poněkud přehnané scény se staly v té době normou, takže se jim nikdo nedivil a výsledek bylo možné vnímat jako svěží akční film.
Teď by měla přijít dlouhá odmlka, jelikož „Smrtonosná past: Opět v akci“, která běží v kinech, ty předchozí vůbec nepřipomíná, ale omezím se na konstatování „bohužel“. Bohužel Bruce Willis letos podlehl svodům se popáté vrátit do role akčního poldy. Bohužel si asi předem nepřečetl stupidní scénář, kloubící dohromady neuvěřitelnou změť klišé, nesmyslů a rádoby dojemných chvil a bohužel si neuvědomil, že se tak zcela odchyluje od své kultovní role.
Posuďte sami, zdali Vám příběh otce, který se vydává do Moskvy hledat syna, v něčem připomíná Johna McClanea. Syna (Jai Courtney) dlouho neviděl, a proto jej pokládá za drogového dealera, aby v něm posléze poznal agenta CIA a začal s ním téměř bez příčiny střílet po všem, co se kolem hne. Přitom kdyby se oba po čtvrtině filmu v tichosti vytratili, zřejmě by je nikdo nepostrádal. Místo toho oba sebou střídavě pohrdají a střídavě se obdivují, zatímco překračují všechny meze fyzikálních zákonů a přežívají všechny nemožné myslitelné situace. Svěží vztah McClanea k hackerovi z předchozí verze 4.0 zde nahrazují morality na úrovni české telenovely.
Přitom mnohé už mohla Willisovi napovědět osoba režiséra Johna Moorea, který své nejlepší filmy („Za nepřátelskou linií“ a „Let fénixe“) natočil před deseti lety a od té doby nijak neoslnil. Zřejmě zkušenost z „Maxe Paynea“ jej donutila k tomu, aby pojal „Smrtonosnou past“ jako počítačovou hru, kde si dříve v nouzi se zachraňující polda, tentokrát vyjel na dovolenou s chutí zastřílet do Ruska. Sled „misí“, které na sebe příliš nenavazují, evokuje atmosféru hry stejně jako „náhodné“ nalézání zbrojního arzenálu a deset životů, které mají hlavní hrdina a jeho syn k dispozici. Místo prokreslených charakterů postav ve filmu defiluji modernizované ruské vrtulníky.
Tohle jistě není první akční „Béčko“, které Bruce Willis natočil. Nicméně v „Náhradnících“ nebo „Slzách slunce“ si alespoň bylo možné říct, že se na Willise „dobře kouká“. Zde se jedná o vyprávění, ze kterého čiší prázdnota a divák má na konci pocit odcizení a podvodu. Chabý pocit útěchy může mít „našinec“ z toho, že Willisova „spoluhráče“ hraje nám dobře známý Sebastian Koch z Ondříčkovy oceněné detektivky „Ve stínu“ a v jednom obraze se objeví zastřelený Roman Luknár („Medvídek“, „Panelák“) a probleskne dokonce Patrik Rytmus Vrbovský. Ovšem to na dobrý pocit z dosud posledního „dílu“ kultovní série nestačí.
Moje hodnocení: 50%
