Už dlouho jsem nezažil tak silný pocit samoty, opuštění a úžasu. Tento trojjediný, zvláštní pocit ovšem nezpůsobila atmosféra zmíněného filmu "Smrt čeká všude", který provází gloriola zisku cen BAFTA a devíti nominací na Oscara, ale prostý fakt, že nás diváků bylo ve velkém sále multikina pouhých pět ...
Dle mého názoru má film bavit, děsit, fascinovat, romanticky hýčkat, případně upozorňovat na nešvary ve společnosti, tj. nastavovat ono pověstné, často parodované, "zrcadlo". V případě, že je kandidátem na tak renomovanou cenu jako je Oscar v libovolné kategorii, pak má k tomu všemu mít punc novátorství nebo naopak stoprocentního zvládnutí žánru.
Nic takového ve filmu "Smrt čeká všude" ("The Hurt Locker") nenajdete. Jedná se o naprosto tuctový válečný film, ve kterém herec Jeremy Renner coby SSG Wiliam James (SSG = Staff Seargeant, hodnost mezi seržantem a seržantem první třídy) každý den chodí v Iráku do práce, kde jako pyrotechnik zneškodňuje nástražné výbušné systémy, většinou po domácku vyrobené hnutím iráckého odporu na protest proti americké přítomnosti v této zemi.
Napadají mě tak pouze tři "politicky korektní" důvody, proč akademiky napadlo tento film vyslat do oscarového klání:
1. RÁDOBYUMĚNÍ ... Pokud se vyskytne film, který zcela neodpovídá výše popsané definici, pak se dříve, či později objeví někdo, komu tento fakt přijde jako klad a zmíněný film dostane okamžitě punc umění. Film je navíc nasnímám stále více populární "dokumentární" kamerou, kdy má dění ve filmu působit záměrně civilně a film se tak víc jeví jako dokument, než jako hraný film. Tomu odpovídá i civilní výkon herců.
Škoda jen, že je zde tato technologie použita naprosto samoúčelně. Dokumentární styl má sílu přibližovat skutečné události, což se povedlo například ve vynikajícím "Letu 93" ("United 93"). Na novém snímku se to ovšem nijak nepodepsalo. Atmosféra je nulová a z kina odcházíte filmem naprosto nedotčení, pouze s divným pocitem promarněného potenciálu, který námět nepochybně má.
2. POTRAVA PRO MÉDIA ... Film natočila Kathryn Bigelow, bývalá manželka režíséra Jamesona Camerona. Zatímco u nás se ještě, tu a tam, potkáme s xenofobií, v Americe frčí pozitivní diskriminace a tak fakt, že film, dokonce válečný film, natočila žena jistě přispěl k volbě vyslat jej mezi oscarové kandidáty. Navíc, kdo by chtěl promarnit takovou mediální šanci, svést k sobě jako rivaly v kategoriích Nejlepší režisér (Best Achievement in Directing) a Nejlepší film (Best Motion Picture of the Year) záletného Camerona ("Avatar") a jeho bývalou choť?
Já si naopak myslím, že přesně tak to dopadne, když válečný film natočí ženská. Spousta mnohokrát viděných klišé, kdy služba je otravná každodenní rutina (paní režisérka nám pro jistotu odpočítává den za dnem, do ukončení služby), pobyt v kasárnách i mimo je nervózní, protože na každém kroku čeká smrt (v tom jediném má český překlad pravdu) a nikdy nevíte, kdy vám Iráčan úspěšně dopraví kulku do zad. Z války se lze vrátit jedině narušený natolik, že si ani nevyberete ze stovek druhů Cornflakesů, které se válí na pultu v obchodě a tak jediné východisko je vrátit se zpět do války. Mimochodem, neudělal tohle už už před téměř dvaceti lety a pak ještě několikrát John J. Rambo?
3. VÁLEČNÝ MINDRÁK ... Jedině, co filmu nelze upřít je jeho protiválečné vyznění. Každá válka je zbytečná a ikdyž jsem dalek toho, litovat profesionální vojáky, hazardující se životem někde daleko od vlasti, kdy se již v podstatě nejedná o poslání, ale pouze riskantní povolání, souhlasím, že zbytečná a smutná je i každá smrt.
Amerika má z válek v Afghánistánu a v Iráku značný mindrák, což je vlna, na které se tento film jednoznačně svezl jako surfař až do oscarových nominací. Co na tom, že celkové vyznění nevzbudí žádné emoce, ani pocit zbytečnosti nasazování vojáků ve vzdálených misích, kde neví, za co bojují, jako v "Labyrintu lží" ("Body of Lies"), ani smutek z promarněných životů jako v "Černý jestřáb sestřelen" ("Black Hawk down"), ani dojem zrůdnosti války, kde umírají nevinní odvedenci i domorodci jako ve filmu "Četa" ("Platoon").
Ale abych jen nehanil. Protiválečných filmů není nikdy dost a pokud by jakýkoliv Oscar a větší popularita filmu "Smrt čeká všude" posloužil tomu, aby si lidé uvědomili, že válka je droga a že ničí všechny, kteří se na její "konzumaci" účastní, pak přimhouřím oko, pokud film obdrží Oscara v některé okrajové kategorii jako je např. hudba a zvuk (tři nominace) nebo nejlepší originální scénář (Best Writing, Screenplay Written Directly for the Screen), ve které je nominován scénárista tohoto snímku Mark Boal.
Chápu, že akademici i kritici mohou podléhat politickým tlakům i celkové atmosféře ve společnost a zvolit do oscarového klání film, který tam nepatří. Ovšem byla by škoda, kdyby tento snímek uloupil vítězství v hlavních oscarových kategoriích skutečně přelomovým, nádherným filmům jako je "Avatar", "Lítám v tom" ("Up") nebo skutečně novátorskému pojetí válečného filmu, jaké předvedl Quentin Tarantion ve filmu Hanebný pancharti ("Inglourious Basterds").
