Rozpuštění a vypuštění parlamentní poslanci

Po třech letech trapného tápání, skomírání a v poslední době hlavně přešlapování na místě se s největší pravděpodobností příští týden v pátek „konečně“ rozpustí „nenáviděný“ parlament. A to je bezesporu dobrá zpráva v našem jinak naprostém, politickém marasmu.

A není jediná. Neprošla vláda Jiřího Rusnoka nebo chcete-li, vláda prezidenta Miloše Zemana, což ukázalo, že demokracie a zažitá parlamentní pravidla, mají ještě šanci. Není přeci dobrým „zvykem“, aby v našich zeměpisných šířkách určoval „pravidla hry“ prezident.

Rusnokova vláda byla vůbec první, kterou v porevoluční době podpořili komunisti! Pokud jsme se zatím pouze bavili na úkor prezidenta, že je symbolem „becherovky, tlačenky“ a návratu „starých dobrých socialistických“ časů, kdy nás „bratrsky okupovali“ Rusové, pak po této podpoře se vtipy reálně zhmotnily. Dobrá zpráva je, že se takto prezident Zeman jednou provždy „odkopal“ a bude třeba si na jeho kroky dávat bedlivý pozor. Zahraniční noviny jej titulují králem, ale přesnější označení by mělo znít „car“ české politiky.

Společně s komunisty zvedli ruku pro vládu sociální demokraté, kteří tak i bez Jiřího Paroubka potvrdili, že jsou jim blízké mimozemské politické zvyklosti. Dlouho jsem tušil, že Sobotka s Haškem jsou Marťani, a tentokrát nenechali nikoho na pochybách. Zdání, že ČSSD je demokratická strana, zjevně klame.

Zbylou podporu Rusnokovi a jeho partě odborníků na okamžité vyhazování nepohodlných ředitelů, poskytli členové firmy Věci veřejné. I v tomto případě je veskrze dobré, že se takto projevili, a ukázali, jak ohebný hřbet je možné v politice mít, aby se člověk ve jménu peněz a zisku obrátil během jediného volebního období ze člena středo-pravé vlády do společné fronty s komunisty. Po této lekci snad podobným podnikatelským záměrům nedá volič šanci.

Nesmím zapomenout na dozajista příznivou informaci, že Karolina Peake, žena jednoho kalendářního těla a mnoha tváři, se již odporoučela z politiky. Nakonec vyšachovala samu sebe, když nebyla schopná přesvědčit své spolustraníky, dáli se o organizaci LIDEM, čítající pár stovek členů, hovořit jako o straně, aby podpořili Rusnokovu vládu natruc svým bývalým vládním kolegům.

A nakonec tu máme rozpad potenciální koaliční stojedničky, což je výborná zpráva, protože lhát se nemá. Ukázalo se, že v momentě, kdy se kterýkoliv lídr, jako nyní Miroslava Němcová, spoléhá na křehkou většinu, může být nenadále kýmkoliv vyšachován. Je dobré, že se nekonal teatrální podpis údajných 101 poslanců před očima prezidenta Zemana, protože by se, při svém křehkém zdravotním stavu, náchylném na virózy, mohl z podobného, neúspěšného cirkusu, potrhat smíchy.

A protože lhát se nemá, lhal bych, kdybych tvrdil, že budu želet toho, že se ODS s největší pravděpodobností nedostane po všech svých pochybeních, po předčasných volbách do parlamentu. Předtucha velké koalice TOP09 / ČSSD, či jiného bizarního spojenectví mě sice netěší, ale ostudě, jakou nadělali představitelé ODS za posledních několik let na pravé straně politického spektra, se nic nevyrovná. Mirek Topolánek se negativně vyslovil proti gayům, Petr Nečas měl pro změnu příliš slabosti pro něžné pohlaví. V případě Jany Nagyové musí být zlaté, protože jinak by nezvládlo během několika dní rozvrátit jeho manželství, vládu a jak se příští pátek ukáže, zřejmě i parlament. 

A tak jedinou, skutečně špatnou zprávou je, že při této rekapitulaci poslaneckého panoptika, která nás tři roky reprezentovalo a mělo řídit chod státu, nevidím ani jediného poslance, kterému by záleželo na osudu naší republiky a jejich občanů. A ještě horší je, že zřejmě ani po říjnových předčasných volbách se na tom nic nezmění.