Jsem rád, že mohu pokračovat s recenzemi filmů po delší pauze právě tímto zajímavým dílem. Steven Spielberg v sobě oživil srdce malého kluka a nabízí dokonalou podívanou pro všechny, kdo mají stejně hravé srdce, jako on.
Téma virtuální reality není ve filmu nové. Kyberpunk, anglicky „cyberpunk“, je podžánr science fiction, v němž se děj příběhů odehrává nejčastěji v post apokalyptické společnosti. Neohrožení jedinci v ní hledají za pomoci počítačových technologií vykoupení v umělém světě, ve kterém nejčastěji soupeří o osud reálného světa. Žánr vznikl na bázi nové vlny šedesátých a sedmdesátých let, kdy se probouzející se počítačové technologie snoubily s vizemi vyvolanými užitím halucinogenních látek.
První snímky vznikaly na téma motivů zakladatele literárního žánru Williama Gibsona. Žánr definoval svou knihou „Neuromancer“ z roku 1984. V osmdesátých letech vznikly filmy „Tron“ nebo „Johnny Mnemonic“, následované v devadesátých letech snímky „Trávníkář“ a „Matrix“, který znamenal v žánru zásadní průlom. Zasazení filmu do moderní počítačové pop kultury, doplněné brilantním soundtrackem v době, kdy již měl k počítači přístup téměř každý, z něj udělalo kultovní film.
Zatímco jsme si v novém tisíciletí zvykli na řadu zfilmovaných komiksů včetně nespočtu počítačových her, přenesených na filmová plátna, v samotném žánru kyberpunku se nic zajímavého nedělo, dokud nepřišel jedenasedmdesátiletý geniální režisér Steven Spielberg a nenatočil famózní „jízdu“ „Ready Player One“.
Představovat Stevena Spielberga je zcela zbytečné. Dvojnásobný držitel Oscara se může pyšnit tím, že každý zná minimálně jeden jeho film. Pokud to nebudou velkofilmy „Schindlerův seznam“ nebo „Zachraňte vojína Ryana“, za které dostal Oscara, pak budete nepochybně znát kultovní filmy „Čelisti“, „E.T.“, „Jurský park“ nebo kterýkoliv z příběhů Indiana Jonese.
Spielberg je velmi aktivní na poli filmování science fiction, kde kromě již zmíněného „E.T“, a „Jurského parku“ natočil třeba adaptaci „Války světů“ nebo poněkud nedoceněný film „A.I. umělá inteligence“, který považuji za jeden z nejlepších science fiction filmů všech dob. Bylo jen otázkou času, kdy se pokusí o zápis do žánru kyberpunku.
Wade Watts (Tye Sheridan) žije po smrti rodičů u své tety v prapodivné komínové stavbě, sestavené z karavanů a veškerý volný čas tráví hraním hry OASIS, ostatně stejně jako většina společnosti v roce 2045. Lidé jsou finančními společnosti udržovaní v závislosti na této hře a utápí v ní veškerý svůj chatrný majetek. Cílem hry je získat tři klíče, které vedou k zisku velikonočního vajíčka. To je cestou k doživotnímu bohatství a vlastnictví hry.
Velikonoční vajíčko ve hře definoval zesnulý spolumajitel hry James Holiday (famózní Mark Rylance), který tak reagoval ne rozepři se svým partnerem Ogdenem Morrowem (Simon Pegg). Příběh je vystavěn na pozadí vztahu Wadea s dívkou Samanthou (Olivia Cooke), jíž poznává ve virtuálním světě hry Oasis. Samantha mu pomáhá získat velikonoční vajíčko dříve, než tak učiní zlá a proradná korporace finančníků.
Dějově film nepřináší nic, co bychom již dříve neviděli, ovšem způsob prolínání reálného světa se světem virtuálním je naprosto převratný. Většina dech beroucích scén se odehrává ve virtuálním světě, v němž Spielberg popustil uzdu své fantazii a dopřál nejen spoustu odkazů filmovým fanouškům, ještě více hráčům počítačových her a nejvíc všem, kteří zbožňují popkulturu osmdesátých let minulého století, jako já.
Strhující akce střídá akci, virtuální svět si nezadá s prostředím současných her a je neskutečně „vymazlený“ do všech detailů. Spielberg opět, stejně jako již mnohokrát v minulosti, ukázuje směr, kudy by se mohlo ubírat filmování v budoucích letech. Celý film provází chytlavý soundtrack, který od počátečního „Jump“, přes „Toma Soyera“ od Rush a hity od Tears for Fears, Depeche Mode, až po Blue Monday od „New Order“, dává vzpomenout na hudebně výjimečné plodná osmdesátá léta a nenechává diváka vydechnout. Rozhodně doporučuji tuto skvělou rodinnou podívanou, s mírně mravokárným koncem, k zhlédnutí.
Moje hodnocení: 90%
