Jak odolat krizi středního věku? Dělat hlouposti? Nebýt srab? Říkat pravdu? Nebo si jen užívat jako Šampón? Nová česká komedie „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ jasnou odpověď neposkytuje, ale rozhodně pobaví a překvapí.
Jestli mi něco vadí na českých komediích posledních, více, než deseti let, pak je to fakt, že se neustále dokola věnují problémům žen a mužů středního věku a neobejdou se bez tragických momentů. Momentů, jež mají přimět diváky k zamyšlení, což je činnost, ke které by komedie rozhodně sloužit neměla. Alespoň ne tak prvoplánově, jak to mnohé filmy z poslední doby činí.
V tomto ohledu, bohužel, ani nová autorská komedie Patrika Hartla „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ nijak nevybočuje z trendu posledních let. Kdyby podlehl režisér Patrik Hartl, který je rovněž autorem čtenáři oblíbené knižní předlohy a autorem scénáře, touze po zkratkovité polopatičnosti, mohl film nazvat třeba „Muži v krizi“.
Naštěstí je Patrik Hartl inteligentní chlap, s výbušným, nakažlivým smíchem, a jestli si ve scénáři vybral jistou míru klišé, pak ve všech ostatních ohledech vytvořil film, který tvorbu posledních let výrazně převyšuje.
Především obsazením ústředních postav, protože Martin Hofmann (majitel IT firmy Karel) a David Švehlík (režisér reklam Šampón) ve svých rolích excelují. Hynek Čermák (afghánský veterán Tečka) a Martin Pechlát (jako otec tří dcer a punkáč Prvok) baví. Jestli jsem v minulosti často psal o tom, že naši herci buď přehrávají, nebo doslova „neumí hrát“, pak v tomto film jsou to především výkony herců, které z něj udělali skvělou podívanou.
Film představuje svým způsobem unikát, protože kromě čtyř ústředních kamarádů se i v epizodních rolích objevují známé tváře, místy až příliš. Na druhou stranu je vidět, kolik hereček a herců přijalo spolupráci s Patrikem Hartlem a společně zajistili bezvadné výkony v sebemenších rolích.
Pod hudební složku filmu se podepsal Marek Doubrava, který hrál pět let ve skupině Tata Bojs a v současné době je kapelníkem skupiny HM. Film ozdobil řadou retro popových předělávek, které obzvláště v provedení "filmové" skupiny Femme Fatale, baví a působí velmi osvěžujícím dojmem. Pověstnou třešničkou na dortu je pak závěrečná titulková píseň „Dobrá zpráva“ Romana Holého, kterou nazpívali Dan Bárta, Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert a Vladimír 518.
Patrik Hartl rozhodně neponechal nic náhodě. V každém momentě je vidět, že film dozlatova vyleštil a kde se dalo, doplnil blýskavými diamanty. Je to výborně odvedená práce. Výsledné dílo možná není vyloženě komedií, ale pohodově se na něj dívá a je to film, výrazně čnící nad průměr současné české filmové produkce. Vzbudil ve mně obě dvě emoce, častý smích i finální upřímné rozechvění, což se už hodně dlouho žádnému českému filmu nepodařilo.
Hodnocení: 90%
