Člověk. Pán tvorstva. Muž, či žena, kteří hýbou kormidly dějin. Tak si často připadáme. Můžeme vše. Myslíme. Pracujeme. Vytváříme nové, nevídané hodnoty. Mnozí z nás umí přetvořit plátno v umělecké dílo, naplnit uši hudbou. Řídíme rodiny, firmy, státy, celý náš miniaturní svět jménem Země. Ale jsme opravdu tak dokonalí?
Člověk nic nezískal zadarmo. Staletí trvalo, než jsme si osvojili návyky, jak přežít. Jak se houfovat, spolčovat, odolat šelmám, či naopak miniaturním organismům. Umíme se báječně bránit před známými i domnělými hrozbami.
Po desetiletích genocid, vzájemného vyvražďování a hrůz v podobě koncentračních táborů jsme snad pochopili, že vraždit se navzájem je zavrženíhodné. Většina z nás ctí kodex, který říká, že vraždit není normální. Vražda je odsouzeníhodná, ať už ji vykoná jedinec na jiném jedinci v zájmu jeho prosté likvidace, či malá skupinka na větší skupince v zájmu náboženském, či ekonomickém.
Ekonomické hledisko nám stále ještě plete hlavu, ale naučili jsme se rozpoznat krádež. Krádež za účelem prostého obohacení. Většina z nás ctí kodex, že ukrást někomu jinému peněženku, ženu, dům, pozemek, je proviněním. Pokud je někdo označen za zloděje, je vykořeněn ze společnosti. Přestane se těšit náklonosti ostatních, protože krást není normální.
Člověk je tvor, který si musí správnost, či nesprávnost svého jednání uvědomit. Jen evoluce, spousta tisíciletí, jej mohla přesvědčit, aby přestal vraždit, přestal krást a dodržoval dané morální, etické, obchodní a občanské zákony.
Přesto tomu tak úplně není.
Je čas si uvědomit, že porušovat silniční předpisy není normální. Děláme to všichni. Ať hodí kamenem ten, kdo nejel nikdy víc, než bylo označeno na značce upravující rychlost v obci nebo mimo ní. Kdo se nikdy nepostavil na místo, kde neměl, kdo nejel na červenou nebo do zákazu vjezdu?
Jezdíme auty, vztaženo k historii lidstva, relativně krátce a proto je nám dovoleno být tak hloupí. Denně zabíjíme víc lidí, než rakovina, války a jiné nemoci. Zabíjíme a mrzačíme jiné i sami sebe. Většinou, abychom ukradli nějaký čas. Porušujeme tak vlastně vše, co jsme se dosud jako lidi naučili.
Jak dlouho ještě bude trvat, než pochopíme, že normální je řídit se zákazy, které jsme si sami utvořili?
Někdy mám pocit, že přes tisíciletí evoluce jsme jen hloupá zvířata, nic víc.
