Poté, co se, po mnoha neúspěšných pokusech Věcí veřejných, podařilo vyvolat skutečnou vládní krizi až podmínečným odsouzením jejich superguru Bárty a následným rozkolem strany, ze které krysy utíkají jako první, začíná se většina stran seriozně připravovat na předčasné volby a je zapotřebí, abychom se na ně připravili i my, občané. Ale mohou přinést nějaké zlepšení?
Že je politika umění možného už našim politikům nedochází nejméně pět let. To by totiž znamenalo, že budou mít snahu se domluvit, neosočovat se navzájem za každou cenu, neuplácet se a nepodrážet, což ovšem nelze chtít od opozice sociálně demokratického stříhu a bohužel ani od pseudopravicových politiků, kteří nám po posledních volbách stanuli včele.
Komunistům svítá v každých dalších volbách větší a větší naděje, že se zapomene na jejich hrůzné činy a zrůdnou ideologii a někdo s nimi půjde do holportu. Nemysleme si, že tato možnost s marťanským Paroubkem definitivně odezněla. Zatímco mezi volbami v parlamentu už dvacet let dovedně uplatňují chování, odkoukané od neviditelných letounů, tiše čekají na svou šanci, až jim někdo podá prst, načež utrhnou celou podanou ruku. Mám obavy, že v nějakou nešťastnou sobotku, či neděli, se jim to může podařit.
Sociální demokraté nevynechají jedinou šanci pro vyhlášení nedůvěry vládě a tím iniciaci předčasných voleb a nelze očekávat, že by v této chvíli příliš dlouho otáleli. Nemakačenků a povalečů je mnoho takže jejich preference budou každým dnem stoupat a touha po moci je lákavá. Tentokrát ovšem dlužno podotknout, že za ně "špinavou" práci odvedli jiní, protože jejich současné vedení se od posledních voleb nezmohlo na víc, než na vykříkování z davu odborářských demonstrací.
TOP 09, toť smějící se Kalousek pod obchodní značkou "Schwarzenberg". Strana je sice v očích voličů značně pošramocená účastí v současné vládě a zásluhou na "reformách", ovšem dvojjediné vedení jistě přijde na nějakou možnost, jak být v budoucí vládě. Vždyť zatím se to Kalouskovi skoro vždy podařilo. Nikdy neměl skrupule bratřit se kdykoliv s kýmkoliv a pro sociální demokracii představuje akceptovatelného partnera pro povolební spolupráci.
Občanští demokraté už zůstali pouze demokraty. Mnoho občanského na nich neshledávám. Za vlády Topolánka rezignovali na seriozní chování, za vlády Nečase (což, jak se ukazuje, byl skutečně nomen omen) rezignovali totálně na své předvolební sliby a pravicovou politiku, za obou současně pak na zdravý rozum. Nečeká je nic, než ztráta preferencí a následující volební neúspěch a příliš tomu nepomůže ani fakt, že již de facto vyklízejí vládní pozice a začínají se připravovat na předčasné volby. Předpokládám, že jejich poslední prohlášení, týkající se (ne)možné vládní spolupráce s pohrobky Věcí veřejných, jakkoliv zavrženíhodnými, je de facto povelem sociálním demokratům, aby vyjádřili nedůvěru vládě.
Zbývá pel mel naprosto nepředvídatelných menších stran, které se jistě budou, po vzoru Zelených a Věcí veřejných, těšit na roli trpěných vládních jepic. Největší šanci budou mít asi znovuobrození křesťanští demokráté, protože řada slabších jedinců se při nedůvěryhodnosti reálného světa obrátí v neutěšené sociální situaci k Boží pomoci.
Demokracii u nás by prospělo, kdyby současná vláda nebyla zbabělá a vytrvala, protože i přes eskapády Věcí veřejných, všeobecnou nechuť ke "Kalouskovým navýšeným daním", škrtům v rozpočtu a neustálým vládním krizím je to pořád vláda, která v posledních řádných volbách dostala většinový mandát a měla by dokončit žádoucí reformy. Bylo by špatným vysvědčením seriozních voličů, kdyby si mysleli, že mohou složit volební reparát, kdykoliv budou na vládu naštvaní a zavolit v potenciálních předčasných volbách "lépe", protože v této chvíli není z koho.
Nechci malovat pověstného čerta na zeď, ale pokud přijdou předčasné volby, žádné změny se nedočkáme. Budou stát spoustu peněz přímo i nepřímo díky závazkům, které pak vítězné strany budou muset splácet svým chlebodárcům, kteří za ně zaplatí volební kampaň, protože většina stran je na huntě. Voliči propadnou znechucení z posledních let a nasází hlasy buď obecně sociálně orientovaným stranám, které pod příkrovem slibů přivedou zemi na buben, jako se jim to již podařilo ve zbytku Evropy, kde mají své kumpány. Nebo podlehnou kouzlu neokoukaných tváří, od kterých lze očekávat leccos, jen ne politickou zkušenost a ekonomickou nenažranost. Živý příklad Věcí veřejných jasně ukazuje, kam taková volba vede.
