Pokud se nějaký film zapíše natolik do myslí diváků, že s ním srovnávají řadu dalších, podobně zaměřených a od něj odvozených, filmů, dá se bez špetky uzardění hovořit o kultovním snímku. Ačkoliv ... v případě filmu "Prci, prci, prcičky" to asi úplně bez uzardění nebude, což ovšem, stejně jako fakt, že se nejedná ani o první, ani o nejlepší komedii daného žánru, nic nemění na tom, že si tento snímek kultovní postavení v rámci teenagerských komedií svým svérázným stylem právem vydobyl.
Přiznám se, že nejsem příznivcem prvoplánově košilatého humoru, protože je těžké udržet přijatelnou míru a nesklouznout k vulgaritě nebo trapnosti na úkor zábavy. Původní "Prci, prci, prcičky", které byly uvedeny v Americe pod názvem "American Pie" (1999) z důvodu významu koláče v sexuálním dozrávání hlavního hrdiny, byly ovšem natolik humorné, že se staly modlou pro celou jednu generaci náctiletých přelomu tisíciletí.
Ačkoliv nepochybně nešlo o první komedii o strastech a slastech teenagerů v touze po prvním pohlavním styku, jelikož i u nás byly mnohem dříve natočeny například "temnější" "Černý Petr" (1963) a mravokárnější "Sněženky a machři" (1982), režisérovi Paulu Weizovi se podařilo udržet košilatý humor ve snesitelných mezích, sázka na verbální provokaci mu vyšla a hlavní hrdiny Jima Levensteina (Jason Biggs), Chrise 'Oz' Ostreichera (Chris Klein), Kevina Myerse (Thomas Ian Nicholas), Paula Finche (Eddie Kaye Thomas) a především Stiflera (Seann William Scott) znal rázem celý svět.
Úspěch filmu "Prci, prci, prcičky" si vynutil nejen řadu, většinou trapných, pokračování po celém světě, ať již v podobě německých příběhů o tom, jak to kluci a holky "mají rádi", či v podobě naší zdařilé komedie "Snowboarďáci" a mnohem méně zdařilých "Rafťáků", paniců, co jsou na nic a dalších, ale rovněž několik přímých pokračování nazvaných postupně "American Pie 2", "American Wedding" (či "American Pie: Wedding") a zatím posledního filmu série, letošního "American Reunion" (či "American Pie: Reunion"), u nás nazvaného v souladu s tradicí "Prci, prci, prcičky: Školní sraz".
Myslím, že český název "Prci, prci, prcičky" byl na počátku zvolen poměrně šťastně, protože celá série je především o touze po sexu ve všech jeho podobách, o penisech, vagínách a jejích a našich potřebách, proto jsem si, za což se omlouvám i já zvolil do názvu článku sexuálně nekorektní "zkomoleninu" původního anglického názvu.
Aktuální divácký hit má podtitul „školní sraz“ a nezbývá, než dodat, že pokud vypadá tradiční americký školní sraz podobně, tak "potěš koště". Režiséři Jon Hurwitz a Hayden Schlossberg zpracovali poslední pokračování tak dokonale, že bych se nedivil, kdyby celou sérii restartovali do dalších pokračování, protože po tomhle nářezu zábavy a přiznám se, že od loňského "Paula" jsem nic zábavnějšího neviděl, se na případný další díl rozhodně těším.
Hlavní protagonisté "dozráli" a upadli do stereotypu životů, po jakých na střední škole rozhodně netoužili. Ústřední pár celé série Jim s Michelle (Alyson Hannigan) prožívá stereotypní manželství, kde společná sexuální touha definitivně odezněla s příchodem prvního dítěte, Oz se veze na vlně úspěchu v showbusinessu, k čemuž patří báječný byt a svůdná, leč poněkud plytká blonďatá přítulkyně, Kevin tráví večery se svou milou u nekonečných seriálů, Finch se rádoby toulá po světě a pouze Stifmeister odolává stereotypu sobě vlastní "idiocií". Je tak motorem celého filmu, ve kterém mu ostatní zdatně sekundují, protože nápad se školním srazem, který sice nestihli tak úplně po deseti letech, se zdá všem jako báječná šance se svými životy něco udělat.
Příběh je tentokrát tak dobře napsaný, že se ve filmu nenajdou pouze náctiletí, ale i dříve narození a pokud odpustím poněkud sladký, americky tradiční "happy end", musím uznat, že scénáristi Adam Herz a Jon Hurwitz odvedli výbornou práci. Pokud si chcete ulevit od svých každodenních problémů, politických tahanic v médiích a "nasrání" z toho, kam směřuje naše republika, doslova vypnout hlavu a zasmát se, vřele tento film doporučuji, protože smích, kterému zcela podlehnete a sex, o který jde ve filmu především, jsou, dle mého názoru, nejlepším lékem na spleen, deprese a frustraci.
