Na konci minulého roku kina uvedla premiéry hned několika zajímavých filmů. Své fanoušky si našel spektakulární, leč, dle mého názoru, poněkud sterilní, "Hobit", netradičně zpracovaná klasika "Anna Karenina", nestárnoucí akční hrdina "Jack Reacher" v podání "Top Guna" Toma Cruise a film "Pí a jeho život", který mě osobně nejvíce zaujal.
Myslím, že tentokrát distributoři zaváhali, když nepopustili uzdu své fantazii a originál názvu "Life of Pi" divákovi nepřiblížili tak, aby jej do kina přitáhli, protože, co si budeme namlouvat, "Pí a jeho život", to nezní moc lákavě. Přitom měli různé možnosti, např. od poněkud vulgárního "Pičín vypráví" (Ti, kteří již film viděli, pochopí, kdo bude číst dál, pochopí záhy) až po název, který předkládám k úvaze v titulu blogu. Mám za to, že zatímco "boj" vždy znamená divácký tahák, pak název "Pí a jeho život" sugeruje poněkud nezáživnou nudu a nudný tento film rozhodně není.
Režisér Ang Lee svými předchozími filmy zabodoval jak u diváků, tak u kritiky ("Tygr a drak", "Rozum a cit"). Asi nejrozporuplněji byl přijat jeho film "Zkrocená hora", který mám osobně velmi rád, protože se, z mého pohledu, jedná o film, který nejlépe a bez zbytečného patosu popsal nástrahy lásky a vztahů obecně. A je úplně jedno, že se jednalo o lásku dvou kovbojů a vztahy jak partnerské, tak přátelské.
V novém filmu "Pí a jeho život" zavítal do daleké Indie, aby vyprávěl příběh muže, kterému si všichni zvykli říkat Pí, pro jeho kompletní znalost známého tvaru Ludolfova čísla. Pí je sice ze své podstaty nekonečné, ale v tabulkách lze najít jeho tvar se všemi, mnoha a mnoha desetinnými místy, která si Pí zapamatoval. Přičemž důvod, aby Piscine Patel odlákal pozornost od svého pravého jména, byl docela prozaický. Jeho spolužáci, "pacholci", mu začali říkat Pičíne, což se mu nelíbilo.
Piscinův otec byl majitelem ZOO, kde se Pí setkal s tygrem Richardem Parkerem a dalšími zvířaty. Vzhledem k tomu, že se v Indii otci přestalo dařit, rozhodl se přestěhovat celou rodinu do Ameriky, ovšem jejich loď se na moři potopila. "Pí" si zapamatoval ztroskotání a pobyt s Richardem Parkerem, hyenou, zebrou a orangutanem na malé loďce jako malebnou "pohádku", o čemž sugestivně a zaníceně ve filmu vypráví mladému spisovateli, který jej přijel vyzpovídat, za účelem napsání novely.
"Pí a jeho život" je úžasný svým grafickým zpracováním, je neskutečně barevný a věřím, že v oblasti triků si řekl o Oscara hned v několika kategoriích. Ačkoliv jsou všechna zvířata digitální, jelikož vznikla díky CGI technologii výhradně v počítači, divák nerozezná rozdíl oproti živým zvířatům, která by ovšem náročné scény nikdy "nezahrála".
Zajímavý je i duchovní rozměr filmu. Je pozoruhodné, jak rozdílně s odstupem času vnímáme rozdíl mezi opravdovými událostmi a tím, jak bychom si příběh rádi zapamatovali. Zde nebudu předbíhat, ale na konci se máte rozhodně, nač těšit. Zajímavý je i rozdíl mezi vnímáním víry, resp. přínosu náboženství pro život člověka, přínosu, který je ve filmu poněkud zpochybněn, ale pouze do té míry, aby se divák mohl zamyslet.
Filmu v mých očích v cestě k naprosté dokonalosti a ohromení diváka poněkud zabránila reklama, která upozorňuje víc na grafickou stránku filmu, než na sílu příběhu a fakt, že se film na první pohled tváří jako kompilát "Milionáře z chatrče" a "Forresta Gumpa". Z kina jsem nešel omámen, ale čím víc nad příběhem uvažuji, tím víc se přikláním k názoru, že jde spíš o zdařilou variaci na "Forresta Gumpa", tedy příběh, který na první pohled není ničím jiným, než prostým vyprávěním, ale ve svých peripetiích a závěrečném vyznění útočí na divákovu mysl i city, aniž by se jej snažil citově vydírat.
Moje hodnocení: 90%
