„Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš!“ zní věta klasika v pověstném filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, který ve své době vtipně pranýřoval braní úplatků nejrůznější formou. Myslím, že tehdy ovšem ani ve snu nikoho nenapadlo, že by se úplatky mohly dostat až do českého hokeje, výstavní skříně českého sportu a že by z nich mohl bláznit i reprezentační trenér.
Nyní nám jeden takový případ údajného úplatkářství v hokeji vyplaval na hladinu. Pan Miroslav Palaščák, zhrzený otec syna, který zřejmě není tak úspěšný, jak by si hrdý otec představoval, obvinil trenéra národního mužstva Vladimíra Růžičku z přijetí úplatku. Měl přijmout půl milionu, nechat syna hrát na úkor schopnějších borců ve Slávii, kde dříve trénoval a zřejmě by tak dle pana Palaščáka bylo vše v pořádku.
Přiznám se, že ač jako otec, do jisté míry počínání pana Palaščáka chápu, jako občan a fanda hokeje jsem se otřásl hnusem. Jednak při představě, že se mohlo mnoho našich hráčů dostat k nadějné kariéře podobným způsobem a jednak při představě, kam až může vést touha otců po úspěchu vlastních ratolestí. Tím myslím jak snahu, přinést úplatek, tak snahu jít po údajném nenaplnění „dohody“ s kauzou do médií ve snaze očernit … koho vlastně? Sebe, Vladimíra Růžičku, český hokej?
Podle do dnešního dne známých skutečností Vladimír Růžička přijal 500 tisíc Kč a ty po jisté době vrátil. Tečka. Pouze s velmi špatným advokátem z celé kauzy nevybruslí jako naprosto čistý občan, který buď přijal půjčku, kterou vrátil (možná by zde bylo možné diskutovat o jistých procentech z přijaté částky, ale toť vše). Případně jako představitel klubu, dohodnutý s vedením, který přijal sponzorský dar a po jisté době jej, pro nedostatek účetních dokumentů, řádně vrátil.
V mých očích a věřím, že i v očích Smoljaka se Svěrákem ze známého filmu, je tak Vladimír Růžička příkladným občanem, který nejen vrátil úplatek, což je morálně zcela v pořádku, ale navíc se ani o úplatek nemohlo jednat, jelikož jeho podstata, tj. aby syn pana Palaščáka hrál ve Slavii, nebyla naplněna.
Zbývá pak pouze diskutovat, proč pan Palaščák hraje roli naivního trumbery, kterému jednak hrozí, že pokud by byl Vladimír Růžička obviněn z přijetí úplatku, pak bude pan Palaščák obviněn z podplácení? Případně, proč s uveřejněním kauzy čekal až na dobu před mistrovstvím světa? Nechce se mi totiž věřit, že by podnikatel jeho kalibru, který nehne brvou a dá úplatek půl milionu, tolik toužil po jakési pochybné spravedlnosti? Zřejmě za tím bude něco víc a to bude nakonec na celé záležitosti mnohem zajímavější, než případ nenaplněného úplatku.
