Kdo je víc vinen? Brutální překupník a vrah dívek nebo příležitostný pedofil, který podlehne svodům rafinované nezletilé holky? Zamilovaná školačka nebo vychytralý dospělý, který miluje všechny a všechno? A je vůbec nutné poměřovat míru viny, když stačí prostý fakt, že jsme se provinili, lhaním, podváděním, zahýbáním, ublížením?
Když navštiví režiséra štěstí, nadání a řemeslná zkušenost zároveň, může být výsledkem zajímavý film ...
Režiséra Jana Hřebejka navštívilo štěstí v momentě, kdy se setkal se scénáristou Petrem Jarchovským a vznikla dlouholetá spolupráce, která letos vyvrcholila jubilejním, desátým společným snímkem, nazváným "Nevinnost". Ačkoliv jsou filmové dějiny plné spolupracujících tvůrčích (Forman - Ondříček, Spielberg - Kaminski), hereckých (Michael Douglas - Kathleen Turner), či kombinovaných (Martin Scorsese - Leonardo Di Caprio) tandemů, je podobná, nepřetržitá spolupráce úctyhodná.
Nadání Jan Hřebejk předvedl především v počátcích své kariéry, kdy uhranul diváky i filmové kritiky snímky "Pelíšky" a "Musíme si pomáhat" jak trefnou dobovou reflexí, tak vtipnými dialogy Jarchovského hořko-sladkých postav. Bohužel se v dalších letech soustředil především na satirické a kritické vyznění svých filmů a tak to šlo s kvalitou od filmu "Pupendo" postupně z kopce.
Přesto chrlil Jan Hřebejk v posledním šesti letech průměrně každý rok jeden film. Získal tak značnou řemeslnou zručnost a bylo jen otázkou času, kdy se nadechne k dalšímu zajímavému dílu. Bodem zlomu byla loňská "Kawasakiho růže" (v podstatě předloňská, jelikož byla uvedena na konci roku 2009), kdy se popředí jeho zájmu přesunulo opět od třeskutých, žertovných dialogů zpět k niternému zobrazení každodenního života postav a jejich problémů. A je jen dobře, že film "Nevinnost" v tomto trendu pokračuje.
Kotvovic rodina není na první pohled ničím vyjímečná. Tomáš (Ondřej Vetchý) je uznávaný lékař stejně jako jeho žena Milada (Zita Morávková). Společně žijí s otcem Milady (Luděk Munzar), jejím postiženým synem z prvního manželství, její sestrou Lídou (Anna Geislerová) a vlastní, dospívající dcerou. Zdánlivými "lůzry" jsou v rodině Miladina sestra Lída, která jezdí po nemocnicích bavit nemocné a děti, čímž je trvale terčem vtípků starého pána a Láďa (Hynek Čermák), Miladin první manžel, který se díky svému povolání kriminalisty straní běžného života, jehož negativa vidí každodenně při své práci.
Vše se line pomalu v duchu běžných rodinných stereotypů, rodinných oslav a tradičních dialogů až do chvíle, kdy je Tomáš obviněn ze "zprznění" své pacientky (Anna Linhartová) a zatčen. Najednou se tak spojí osudy, jinak již patnáct let odděleně žijících, manželů, stejně jako noční můry zneužité dívky i Lídy, která se náhle vymaní z ulity rodinné "šedé myši" a celému příběhu zajistí nečekanou gradaci.
Upřímně, klobouk dolů, před Jarchovským i Hřebejkem, že se pustili do tak komplikované látky. Film není jen o vině, její míře, či míře zavinění a následném trestu, ale v podstatě o lásce. O lásce partnerské, rodičovské i lásce člověka k člověku a v žádné z těchto rovin výrazně nekolísá. Ukazuje se, že na první pohled ztroskotanci mohou být těmi nejlidštějšími postavami a naopak.
Očividně šťastnou ruku projevil Hřebejk při výběru herců. Ondřej Vetchý s Annou Geislerovou excelují, Hynkovi Čermákovi jakoby byla role napsaná přímo na tělo a příjemným překvapením je výkon mladé Anny Linhartové (dcera herečky Jitky Asterové), jejíž herecký projev je i přes nízký věk zcela dospělý.
Luděk Munzar se vrátil na plátno po bezmála pětadvaceti letech a jak řekl v show Jana Krause, jedná se zřejmě o jeho poslední roli. Přesto film okořenil svým stvárněním příjemného, zapomětlivého nestora celé rodiny a navázal tak dokonale tam, kde exceloval v roli Jakuba Skláře. On je tím mužem v pozadí, který z celého filmu navíc dělá téma nejen milostné, ale rodinné.
Hudebním doprovodem film ozvláštnila ostravská kontroverzní umělkyně Vladivojna La Chia. Jakkoliv je její hudba stejně mnohotvárná, podivná a spíše energetická, než melodická, jako je například tvorba Ivy Bittové, slila se ve filmu s jednotlivými obrazy v jeden sugestivní celek.
Novému Hřebejkovu filmu nemám, příliš, co vytknout. Snad film nemusel mít dvě dějové linie, aby ukázal, že dílčí vítězství může být jen krůčkem k životní prohře. Snad nemusel být přechod mezi první a druhou dějovou linií tak popisný, aby jej pochopili i žáci základní školy, pro které film není primárně určen. Snad nemusel být Kotvovic syn postižený, jelikož jeho postava a její trápení nemá ve filmu žádné opodstatnění.
Nicméně duo Hřebejk s Jarchovským odvedlo výbornou práci a vytvořilo, na naše poměry, důvěryhodné, vztahově-tragické psychologické drama, které stojí za vidění.
