Je toho spousta, na co můžeme být jako národ pyšní. Nádherná příroda, historické památky, hezké holky, výborné pivo, fakt, že jsme národ pracovitý a kreativní a v neposlední řadě naše aktuální hymna, která je krásná.
Současná doba, prostá válek, opravdových ohrožení a plná sociálního porozumění a tolerance, v některých lidech probouzí pošetilé touhy. Jelikož je těžké, živit se prací, spousta lidí se věnuje činnostem, které jsou pokleslé. Rodí se tak prapodivné studie, jako například, že v každém heterosexuálovi dřímá latentní homosexuál nebo jestli jsou banány dostatečně zahnuté. Český olympijský výbor tak místo toho, aby podporoval české sportovce do té míry, aby nemuseli trénovat zimní sporty doma v ponožkách nebo aby je nemuseli téměř výhradně podporovat rodiče a spříznění nadšenci, přišel s nápadem, změnit naši národní hymnu.
Když pominu prostý fakt, že se jedná o jeden ze symbolů naší státnosti a tudíž by jeho prznění mohlo a v tomto případě asi i mělo, být trestné, a budu tolerantní, tak má ČOV na svůj názor právo. Podpořilo jej kvantitativním faktem, že je hymna krátká a měla by se prodloužit (pravděpodobně proto, že jsou členové výboru převážně muži a v nás zkrátka takové touhy dřímají).
Výsledek není rozpačitý. Výsledek je naprosto katastrofální. Skladatel Miloš Bok toho za svůj život napsal spoustu, je to respektovaný umělec a leccos z jeho tvorby je známé i veřejnosti, například hudba k filmu Anděl Páně, ovšem jeho úpravu národní hymny, překombinovanou zbytečnými kudrlinkami, uměle natahovanou, místy znějící falešně (nikoliv kakofonicky, opravdu falešně) nelze považovat za seriózní dílo. Z mého pohledu se jedná o neposlouchatelnou slátaninu. Ostatně posuďte sami.
Dala by se pochopit snaha doplnit do hymny druhou sloku, která existuje i v původní hudební verzi Františka Škroupa s textem Josefa Kajetána Tyla z roku 1834, ovšem záznam nové úpravy hymny je nahrán tak špatně, že vlastně vůbec nelze rozeznat, co sboristé zpívají.
Fakticky není k doplnění druhé sloky žádný důvod, ani ten, že se v původní hymně nezpívá ani o Moravě, ani o Slezsku. Naše aktuální, česká hymna je plně zakotvená v tehdy počínajícím českém obrození, je všemi známá a tradiční a umělé natahování ji prospívá asi tolik, jako zbytečné natahování metráže současných filmů. Jen ji rozmělňuje.
Máme velké štěstí, že jsme si při dělení Československa nemuseli vybírat zcela novou hymnu a jen jsme si každý národ ponechali svou část. Naše hymna je ve své krátkosti originální a i při poslechu mimo sportovní vrcholy ve mně vždy vyvolává hřejivý pocit. Národní hymny jsou většinou ne příliš originální pochody, ve kterých bouří bubny a po kterých se vojska dávají do kroku. V naší hymně jako by se promítnul ráz české krajiny, je malebná, hladí po duši a přitom se srdce dme pýchou a duše rozechvívá, kdykoliv ji slyším. Navrhuji tedy ČOV zanechat pošetilých nápadů na změnu české hymny a věnovat se místo hudebních experimentů podpoře sportu.
Moje hodnocení počinu: 0% (autory hudby a nahrávky nechat 100 krát poslouchat, aby pochopili, jaký nesmysl vytvořili)
