KSČM není demokratickou stranou a fakt, že její členové byli zvoleni do parlamentu v demokratických volbách, na tom nic nemění. Strana nemůže mít v názvu „komunistická“ a zároveň být demokratickou.
Jsou to zcela protichůdné principy. Komunismus byl postaven nejen na utopické rovnosti všech, která se dodnes líbí a vábí nové a nové členy, ale především na vedoucí úloze jedné strany, ke které vedly vždy jen a pouze nedemokratické principy. KSČM se dodnes neoprostila od svého zločineckého názvu, ale ani od oněch principů, tj. snaze kumulovat ve svých rukách vojenskou a státní moc. Moc, kterou v minulosti využila ke zrůdným politickým procesům, k zavírání a likvidaci svých politických odpůrců a spolupráci se sovětskou armádou, kterou si sem pro jistotu na 20 let nastěhovala.
Program KSČM do posledních parlamentních voleb, které proběhly v roce 2017, dokládá, že strana stále pokračuje v cestě za naplněním svých zločineckých principů, pouze jiným slovníkem. Hlásá například následující:
- „zajistíme funkční a akceschopné bezpečnostní sbory“ (to už jsme zažili v podobě VB, SNB, STB a povinné vojenské služby),
- „omezíme zahraniční mise a zbytečnou militarizaci, budeme usilovat o ukončení členství České republiky v NATO“ (neboli zpřetrháme vojenské vazby na západní země a opět se vydáme do náruče Ruska, nejlépe opět s jejich vojsky a jadernými zbraněmi na našem území),
- „podpoříme rozvoj družstevních a komunálních podniků, zavedeme spoluúčast zaměstnanců“ (nejlépe opět pod dohledem Lidových milicí),
- „prosadíme revizi a zdanění církevních restitucí“ (nevadí, že jsme církvím leccos ukradli, ale rozhodně jim to nevrátíme vše zpět, vždyť co by to potom bylo za krádež),
- „omezíme přebujelou národní i bruselskou byrokracii, zodpovědný stát své občany chrání“ (neboli zpřetrháme i ekonomické vazby na západní země a občanům zavřeme ústa, jak bývalo zvykem).
Tvrdím, že na komunistické straně není demokratického ani zbla. Také si myslím, že to náš nový pan premiér ví, vždyť byl v minulosti sám jejím členem. Zkrátka se mu jen podpora těchto zločinců hodí do krámu a jako řada mocipánů před ním věří, že komunisty zvládne. Ovšem opak je pravdou.
Podpora komunistů bude něco stát a bude to víc, než pár ministerstev, které pan premiér slíbil sociálním demokratům. Bude to muset být podíl na moci. Nejdříve možná nenápadný, posléze větší, stejně plíživý, jako je plíživý růst jejich podílu na moci od Sametové revoluce, kdy jsme jim, bohužel, nezabránili zmizet v propadlišti dějin. Nenechme se klamat úpadkem volebních preferencí. Ty fungují pouze v demokratickém světě, ale ten do rejstříku komunistů nepatří.
Pan premiér nám zatím neposkytl chléb, jelikož dělá jen to, co vlády před ním. Slibuje nereálné a na to konto zatne sekeru do státního rozpočtu, ačkoliv k tomu není žádný ekonomický důvod. Ale nabídl nám hru. Hra se jmenuje "zabraňme rozkladu všeho, co se podařilo od Sametové revoluce vybudovat". Zatím máme demokratické instituce a vazbu na NATO, takže se je pokusme zachovat. Do Ruska jezděme pouze na fotbal a klidně na dovolenou, ale rozhodně mu nedovolme nás ovládnout. Pokud si dáme pozor, je stále možné, že dobrodružství s komunisty, nepřímo se podílejícími na vládě, nebude trvat déle, než tři roky do dalších voleb.
