"Ale říkal jste, že se tahle loď nemůže potopit?" ... "Ujišťuji Vás, pane, že může. Je ze železa. Titanic půjde ke dnu, to je matematická jistota" ...
Těsně po startu se rozkřičelo nemluvně. Mlčky závidím majitelům MP3 přehrávačů, kteří nerušeně poslouchají hudbu a křik neslyší. Teď ještě blikne nad hlavou nápis Připoutejte se, předznanenávající blížící se turbulence a budu vyděšený víc, než kdyby na mě vybafl Lesní duch ...
...
Hlavou mi probíhá rozhovor, který předznamenal, ve stejnojmenném filmu, zkázu Titanicu. Kolem mě jsou tuny železa, které drží ve vzduchu neviditená síla. Jedno je mi jasné, pokud nastane vážný problém, všechny ty tuny železa půjdou k zemi a žádné reklamní slogany, inzerující bezpečnost letecké přepravy, mi nebudou nic platné.
Ročně nalétám desítky letů. Nejsem tedy týpek, co by ho čekal první let v životě anebo trpěl nějakou fóbií z létaní. Jenže létání, z mého pohledu, jako pasažéra, zkrátka není bezpečné do té míry, jak se nás snaží letecké společnosti přesvědčit.
Dokud jsem měl za sebou pár letů, nevnímal jsem to tak. Užíval jsem si let, koukal na mravenčení na zemi, na krásné tvary oblak pod námi. Ale s přibývajícími lety postupně přibylo i problémů, které mě potkaly a postupně se mi v hlavě usídlila nejistota.
Létání je skvělé pro business. Díky letecké dopravě můžete obchodovat s Čínou, Amerikou, Ruskem. Lety do evropských zemí umí výrazně zkrátit dobu dopravy na místo jednání. Za několik hodin jste schopni být na druhém konci Zeměkoule, vystoupit z letadla čerstvý, vyspaný, sytý a připravený na jednání. Navíc pasažéři letů dnes nejsou pouze obchodníci. Těžiště dopravených osob se stále více přesouvá do oblasti rekreačních letů. V obou případech je letecká doprava neocenitelná.
Létání je skvělé pro odstranění pověr a předsudků vůči jiným rasám, či obyvatelům jiných národností. Když navštívíte Austrálii, Afriku, Čínu, Indii, Orient, vždy se můžete setkat s jinými přístupy, zvyky, náboženstvím, ale pokud můžete v zemi pobýt dostatečně dlouho, přijdete na to, že jakkoliv mají jiní lidé jiné návyky a zvyklosti, stejně jako my vychovávají děti, chtějí se mít dobře a neřešit zbytečné problémy.
Létání je skvělé ... ale není bezpečné. Asi namítnete, že příliš letadel nepadá, že poměr zabitých při leteckých katastrofách je mnohem menší, než u automobilů, vlaků nebo lodí. A kolik lidí zkosí rakovina? Jenže to je pravě jen antireklama, dobrá kvůli propagaci letecké dopravy.
Problém je v tom, že se často srovnává nesrovnatelné. Všechny ostatní dopravy se opírají o "pevný základ" a tak drtivou většinu nehod zapříčiňuje lidský faktor. Zatímco v letadle jste ve třech rovinách, v prostoru ovládaném "větrem a deštěm", kterému jsme dosud neporučili a hned tak neporučíme. Pokud nevěříte, tak si poslechněte předpověď na konec týdne a zkuste se podle ní o víkendu obléct.
V případě závažné letecké nehody máte minimální šanci. Téměř každá nehoda je fatální a zbytečně umírá spousta lidí, protože letadlo se nemůže zastavit a pokusit problém odstranit. Nejsou zde žádné záchranné brzdy, čluny, ani airbagy. Žádné padáky, vystřelovací sedačky nebo záchranné moduly. Od počátků létání jste pouhý pasažér, který doufá v úspěch letu, trne při startu a nadšeně tleská, když se dopraví do kýžené destinace.
Pokud se něco přihodí, můžete pouze doufat, že letadlo řídí zkušený pilot, jako před nedávnem "při přistání na Hudsonu", že letadlo bylo před letem prohlédnuto alespoň "pohledem pilota na motory" a letušky Vám s úsměvem jen tak profesionálně neříkají "že je vše v naprostém pořádku", ačkoliv se letadlo klepe jako zulc ...
Nepochybuji o tom, že se letecké společnosti i výrobci letadel snaží. Snaží se přežít, vydělat, přepravit co nejvíc lidí. V tom jim budiž vzdán hold. Umí to čím dál líp. V oblasti pasivní bezpečnosti jednotlivých pasažérů ovšem nenabízejí vlastně nic, pokud nepočítám pásy, ze kterých vypadnu, pokud na nich neudělám uzel, kyslíkové masky, které ve filmech většinou spadnou, až když je vše vyřešeno a plovací vesty, které jsou vám po dopadu na hladinu z mnohatisícmetrové výšky houby platné.
Asi jako pasažérům "památného letu 447", kteří údajně vypadli z letadla, byli proudem vzduchu vysvlečeni do naha a rozdrtili se při dopadu na hladinu, která předpokládám nebyla plánovaným cílem jejich cesty. Pochybuji, že se někdo z nich nechtěl dostat domů, obejmout milou, pohrát si s dětmi a nebo jen pokračovat v práci. Místo toho jim teď letecká společnost zřejmě nabídne vysvětlení, "promiňte, bylo zřejmě příliš špatné počasí" a odškodnění, které je přeci levnější, než dopravní letadla zaopatřit jakýmkoliv záchranným systémem ...
...
Pomalu přistáváme. Let proběhl bez větších problémů, pokud nepočítám, že jsem si košili umazal při jídle francouzským dresingem. Měl bych být rád a pět ódy na bezpečnost leteckého provozu, ale nebudu, protože je mi jasné, že budu muset absolvovat další lety.
Takže ... děkuji za dopravu na dané místo dámy a pánové. Stejně mám pocit, že jste pro mou osobní bezpečnost, kromě spousty "vaty" ve formě jídla, pití a úsměvů letušek na palubě, neudělali nic víc, než děláte od té doby, že nabízíte iluzi "letadlo letí a proto doletí". A tak to bude určitě dál, dokud nepostihne leteckou dopravu průser rozměru potopení Titanicu. A přitom by stačilo pochopit jediné, že letadla jsou ze železa a z oblohy spadnout můžou, protože to je matematická jistota ...
