Krycí jméno U.N.C.L.E – akční S.T.R.E.J.D.A k pohledání

Letošní rok se roztrhl pytel se špionážními, akčními filmy. Dokonce i rebel Guy Ritchie se díky tomu vrátil ve velkém stylu k akčnímu řemeslu, po poněkud překombinovaných „Sherlocích“ a čtyřleté tvůrčí pauze.

Tvorbu režiséra Guye Ritchieho není třeba dlouze představovat. Jeho akční filmy „Podfu(c)k“ a „Sbal prachy a vypadni“ se staly na přelomu tisíciletí kultovními. Pak to s ním šlo z kopce a „Revolver“ nebo filmy s tehdejší manželkou Madonnou lépe nepřipomínat. Ve filmech „Sherlock Holmes“ a „Sherlock Holmes: Hra stínů“ se pokusil opět naskočit na akční vlnu, ale mě osobně příliš neoslovil. Z honby za originalitou se sice nevytratila akce, ale chyběla jí duše, glanc a možnost ztotožnit se s hrdinou, který byl divný bez příčiny a nezachránil ho ani fakt, že jej hrál Robert Downey Jr. Watson v podobě Jude Lawa na tom nebyl o moc lépe.

Jeho nový film „Krycí jméno U.N.C.L.E“ je návratem do raných šedesátých let. Do období studené války, kdy spolu soupeřili američtí a ruští agenti v získávání citlivých informací a likvidaci lidí. Ritchie báječně zvládá retro styl a dobové reálie od Checkpointu Charlie v Berlíně, až po italskou riviéru. Auta, kostýmy, atmosféra, vše dokonale sedí. Ostatně scénář filmu vznikl na základě seriálu („The Man from U.N.C.L.E“), který běžel v šedesátých letech v americké televizi MGM. Hlavními protagonisty tehdy byli Robert Vaughn a David McCallum.

Právě v Berlíně se snaží americký superagent Napoleon Solo (Henry Cavill), bývalý elitní zloděj, převést z východní do západní zóny automechaničku Gaby Tellerovou (Alicia Vikander), dceru jaderného experta na obohacování uranu, aby nepadla do rukou komunistů. Plány mu zkříží operativec KGB Ilja Kurjakin (Armie Hammer) a jen tak, tak, se Solovi podaří úkol splnit. Blízká budoucnost ovšem oba agenty opět svádí dohromady, aby společně našli otce Gaby a získali plány na obohacování uranu. Každý samozřejmě pro svou stranu.

Film vyniká vtipnými akcemi v autech, na lodích i choreograficky výborně zpracovanými pěstními souboji, které Guy Ritchie, sám velký příznivec boxu a bojových umění, zvládá od nepaměti. Vodní scéna nebo automobilová honička s trabantem rozhodně mají "kultovní" potenciál. Mezi oběma agenty funguje omamná chemie, která baví a zároveň je zdrojem většiny divokých zápletek. Solo, v podání jednoho z nejvyhledávanějších hereckých fešáků současnosti Henryho Cavilla („Muž z oceli“), nemá daleko ke stylu Jamese Bonda v dobách, kdy jej hrál Sean Connery nebo Pierce Brosnan. Holkař, který se až přehnaně stará o svůj šatník a každou chvíli využije k nějakému požitku. Ovšem na rozdíl od Bonda není na jeho schopnostech nic přehnaného a vše, včetně ironických hlášek, je bráno náležitě vážně.

Armie Hammer („Osamělý jezdec“) představuje jeho nesmělé, soustředěné alter ego, které má nesporně větší smysl pro povinnost, ačkoliv tak činí za neustálého potlačování své násilnické povahy. Jak pomyslný trojúhelník doplňuje Gaby a jakou roli v celém příběhu sehraje její strejda Rudi a šéf číslo jedna anglické tajné služby Waverly (opět v epizodní roli skvělý Hugh Grant) si doporučuji počkat do kina, jelikož film má několik překvapivých, dramatických zlomů.

Kameraman John Mathieson, dvakrát nominovaný na Oscara za „Gladiátora“ a „Fantoma opery“ nechává vyniknout ve velkých detailech hru očí a vzájemných náznaků. Několikanásobné paralelní projekce v rozdělené obrazovce nebo dvakrát vyprávěné části příběhu poprvé vždy neúplné a až podruhé dovyprávěné s úplnými informacemi, dávají akcím švih a tempo celému filmu. Daniel Pemberton zatím příliš věhlasných soundtracků neudělal, ovšem za ten aktuální se rozhodně stydět nemusí. Hudební podkres dokonale evokuje náladu šedesátých let a hudebně vtipně glosuje děj.

Celkově zapadá „Krycí jméno U.N.C.L.E“ výborně do letošní žně špionážních filmů, započaté bláznivě inovativním „Kingsmanem“, pokračující vážným, nestárnoucím Tomem Cruisem coby Ethanem Huntem v „Mission Impossible: Národ grázlů“ a pravděpodobně končící listopadovou bondovkou „Spectre“. Který film vyjde z pomyslného klání jako nejlepší je otázkou osobního vkusu. Osobně sázím na tým kolem bondovky „Spectre“, ale Guy Ritchie a jeho dvojice stylově „zastydlých agentů“ je v této vybrané společnosti naprostým právem. Možná se dočkáme i pokračování, ale kdyby ne, doporučuji si nenechat ujít tuto báječnou podívanou, díky které se Guy Ritchie opět vrací mezi top režiséry. A to je moc dobře.

Moje hodnocení: 85%