Zažil jsem je. Když jsem jezdil služebně do Berlína, byl nucen jezdit městskou dopravou a někdy nic nejelo. Ani metro, ani autobusy, ani tramvaje. Možnost alternativy minimální. Nebylo to příjemné, obzvláště pro cizince, který nic takového nečekal, ani dříve nezažil. Myslel jsem si, že podobná bude i včerejší stávka odborů, proto jsem se k ní dosud neměl chuť vyjadřovat. Obával jsem se kolapsu dopravy, neštěstí lidí, kteří se nedostanou včas do práce, celkového chaosu, který způsobí vítězství hlouposti a nesnášenlivosti nad zdravým rozumem. Naštěstí se nic podobného nestalo ...
Neupírám odborářům jejich práva. Ani právo na stávku. Přestože jsem byl vždy tím, kdo spíš makal, než kecal a domáhal se jakýchkoliv práv. Možná proto jsem to dotáhl dál, než odborářští bossové a jejich nohsledové. Vždy jsem myslel, že jsou tady odbory od toho, aby chránily práva konkrétních zaměstnanců v konkrétních podnicích. Aby se domáhali růstu mezd, dodržování bezpečnosti práce, fasování ochranných prostředků, pracovních obleků apod.
Tak tomu bylo i tenkrát v Berlíně. Zaměstnanci městských dopravců měli pocit, že se jim nedostává oprávněné mzdy a protestovali stávkou. Obyvatelé Berlína nebyli rádi, ale chápali to. Musel jsem to pochopit i já a jezdit taxikem, což bylo mnohonásobně dražší, než městská doprava nebo chodit pěšky. Ta trocha chůze mi neublížila. Bylo krásně teplo, tak proč ne? Mimochodem všimli jste si, že odboráři stávkují pouze, když je teplé počasí a nejčastěji v letních měsících?
Ovšem "naše" včerejší stávka, to bylo zcela jiné kafe. Odbory se najednou "pasovaly" do role politické síly. A nejen to. Dokonce do role síly, která vládě, rozumějte demokraticky zvolené, většinové vládě, údajně rozmluví jejich zcela oprávněné a pro stát potřebné reformy.
Asi každý občan začal najednou používat obě své mozkové hemisféry. Ta levá říkala, že mají odbory v lecčems pravdu. Reformy se vládě nedaří, řada z nich je navržená necitlivě vůči střední, tj. většinové, pracující třídě, řada z nich v podstatě dlouhodobě nic neřeší. Ta pravá říkala, že vláda by měla dostat čas, aby reformy uplatnila a až z jejich výsledku se uvidí, zda se dosáhlo předpokládaných změn k lepšímu. A především říkala, že by se odbory neměly stavět do role politické síly, zjevně v moci levicových stran, stavět zátarasy a bránit většině nestávkujících občanů, aby se za své peníze dostali řádně a včas do práce.
Kdo hovoří o včerejším vítězství odborů, zjevně neví, co je vítězství. Možná není možné věřit médiím, ale já ve všech zpravodajstvích viděl skupinku několika stovek primitivů, kteří, vedení obtloustlými papaláši z "minulého století", vykřikovali jakési pochybné slogany, prošli Prahou a bezdůvodně napadli ministra financí Kalouska, který jim čelil elegantně a s humorem sobě vlastním.
Zastavila se sice vlaková doprava v celé republice, metro a MHD v Praze a několika dalších městech, ale když dáte lidem možnost volna, tak toho, obzvláště v letních měsících, velice rádi využijí. Tak tomu v naší republice bylo a určitě ještě dlouho bude, protože se dědictví čtyřiceti let komunismu, dle kterých "kdo nekrade, okrádá rodinu" a "z cizího krev neteče", podaří vykořenit až za velmi, velmi dlouhou dobu.
Na druhou stranu nevyhrála ani vláda. Domnívám se, že pokud ze svého počínání a především reakce řady občanů na toto počínání, nevyvodí patřičné důsledky, reformy "nezlidští" a nezačne je řádně vysvětlovat, tak se brzy dočkáme pořádné odborářské stávky, nikoliv její včerejší karikatury.
Skutečnými vítězi jsou nestávkujícím občané, hrdinové včerejšího dne. Především Pražanům za jejich klid, přípravu na stávku, využití alternativních prostředků dopravy a celkovou discíplínu, stejně jako všem nestávkujícím občanům ostatních měst, kde převládla odborářská rétorika nad zdravým rozumem a ochromila dopravu, tleskám ve stoje. Myslím si, že v takových chvílích je nejlepší nechat hemisféry, hemisférami a jednat pudově. Myslet selským rozumem.
To se včera podařilo a já děkuji ... Za sebe i za nás za všechny, kdo jsme, s takto, politicky motivovanou stávkou, nesouhlasili ...
