Vtáhnout do hry "muzeální herce" a postavit na nich příběh filmu není žádná novinka. Již v roce 1998 dostal francouzský režisér Patrice Leconte nápad postavit příběh na dvou "vysloužilých" hercích Jean Paul Belmondovi a Alainu Delonovi a vznikla zajímavá kriminálka "Poloviční šance", plná narážek například na fakt, že ještě v pokročilém věku jsou schopní přelézt zeď. V roce 2010 oprášil tento nápad Sylvester Stallone a vznikli první "Postradatelní" ("Expendables").
Aby film učinil divácky přitažlivějším, snažil se Sylvester Stallone získat pro "Postradatelné" co nejvíce akčních hrdinů minulosti. V roce 2010 ještě někteří účast odmítli, částečně díky pracovnímu zaneprázdnění, ale především díky jisté nedůvěře v celý projekt. Jenže první film při nákladech okolo 80ti milionů dolarů vydělal jen za první dva měsíce víc, než třikrát tolik a tak se jednak dalo očekávat pokračování a zároveň, že poleví ostýchavost některých herců, kteří si mysleli, že si "akční slátaninou" zničí kariéru.
Důvodem úspěchu prvních "Postradatelných" byl především fakt, že nešlo o "slátaninu". Film přivál do kin atmosféru osmdesátých let, kdy akční hrdinové okupovali "západní" kina i videorekordéry v socialistických zemích a divákům přinášeli jednoduché, šablonovité příběhy, ve kterých byli jasně čitelní padouši likvidováni po mnoha peripetiích osamělými, zásadovými mstiteli. Navíc touha diváků vidět pohromadě takové akční hvězdy minulosti, jakými jsou bezesporu "Sly" Stallone, Mickey Rourke, Dolf Lundgren nebo novodobější Jet Li, či Jason Statham byla silnější, než rádoby pseudointelektuálské pokyvování hlavou nad kvalitou takto koncipovaného filmu.
Téměř přesně po dvou letech se v kinech objevují "Postradatelní II." ("Expendables II") a věřte, či ne, jedná se o ještě povedenější film, než byla prvotina. Zatímco jsem u prvních "Postradatelných" váhal, zda-li jde o parodii, či vážně míněný akčňák, nový film je zcela očividně přiznanou parodií, kde nemá žádný smysl uvažovat nad logikou, chemií, fyzikou, či válečnou strategií. Děj diváka vtáhne takovou silou, že film uteče rychleji, než krev z těl záporáků. Ty tam jsou půtky s partnerkama, ačkoliv i zde jsou na ně odkazy, takže se vidění "jedničky" hodí. Jediný ženský element v novém filmu představuje Maggie (Nan Yu), počítačová expertka a ženská, která se i v boji umí sama o sebe dobře postarat.
Svůj význam pro ucelený dojem z filmu má i fakt, že režisérem tentokrát není Sylvester Stallone, ale mnohem zkušenější Simon West, který má za sebou celou řadu akčních hitů ("The Mechanic", "Lara Croft: Tomb Raider", "Con Air"). O výbornou hudbu se postaral opět Brian Tyler (série "Havaj 5:0", "Terra Nova", filmy "Ctihodný občan", "Rychlí a zběsilí", "Oko dravce", "Constantine" apod.) takže rock and roll tepe jako bychom opět byli na palubě vrtulníku, plného žoldnéřů na lovu "Predátora".
Troufám si tvrdit, že tentokrát jsou zde pohromadě naprosto všichni myslitelní akční hrdinové. Postradatelné vede do akce Barney Ross (Sylvester Stallone) s Lee Christmasem (Jason Statham) po boku. Věrný Yin Yang (Jet Li) ozdobí počátek filmu, aby pak na chvíli uvolnil prostor nováčkovi Billymu (Liam Hemsworth). Nechybí divoký Gunner Jensen (Dolf Lundgren), Hale Caesar (Terry Crews) a Toll Road (Randy Couture) známí již z "jedničky". Ovšem přehlídce akčnch hrdinů není ani zdaleka konec.
Tentokrát mnohem větší role ve filmu přijali agent Bruce Willis (Church), "věčně se vracející" Arnold Schwarzenneger (Trench) a třešničkou na pomyslném akčním dortu je účinkování věčně vysmívaného Chucka Norrise (Booker) a béčkového Jean Clauda Van Dammea (Vilain). Neodpustím si krátkou zmínku o JCVD, který nejen, že stále skvěle vypadá a zraje jako víno, ale měl by se věnovat výhradně hraní padouchů, protože Vilain představuje zlo v tak krystalické podobě, že by se dalo snadno prodávat jako sběratelská kuriozita. Výborně zahraný a uvěřitelný. Naopak Chuck Norris bude zřejmě nadále stejně vysmívaný, ale jeho "entrée" do filmu je fenomenální.
Rád bych se pozastavil nad dějem filmu, ale je zcela podružný. Na počátku úspěšná akce, pak neúspěšná akce, kdy, jak již recenze v mnoha médiích "chytře" prozradily, umře jediný romantický, stále ještě ideály posedlý, klaďas s velkým "K", načež musí následovat odplata s velkým "O". Scénáristům Sylvesteru Stallonovi a Richarovi Wenkovi se podařilo do filmu propašovat tolik hlášek, že je možné si vybrat, která se stane kultovní (napadají mě minimálně dvě, jedna v angličtině a druhá v češtině, ale nebudu je prozrazovat). Celý film je, pokud pomineme stovky mrtvých záporáků, kteří se především po zásahu velkorážními kulomety rozpadají jako v akční hře, pohodový a nesmírně žertovný, protože jestli si všichni herci dělají z něčeho legraci, pak především sami ze sebe.
Nebudu zastírat, že jsem si film užil. Nelze jej hodnotit z uměleckého hlediska, protože o to tady jde až v poslední řadě. Dovoluje zcela vypnout mozek a hrát pohádkovou hru na dobré a zlé, kdy ti zlí dostávají "na zadek" a tak to má, dle mého názoru ve spektáklu, á la osmedesátá léta, být. Kdybych byl požádán o hodnocení, hodnotil bych film plným počtem bodů. Film vydělal dvě třetiny rozpočtu, který tentokrát vyšplhal na 100 milionů dolarů už za první dva týdny a pokud se bude líbit i vám, vězte, chystá se další pokračování.
