Historie se ráda opakuje. Tam, kde se snoubí rozčarování a frustrace voličů s neschopností vládní garnitury a hašteřivostí vládních a opozičních stran, může nastat jakékoliv překvapení. Nevím, jak tomu bylo krátce po válce, kdy se komunisté poprvé dostali k moci, protože jsem tehdy nežil, ale řekl bych, že v současné době nic nestojí v cestě jejich návratu ke ztracené moci.
Přiznám se, že s obavami sleduji bagatelizaci volebního úspěchu komunistů, spojenou s vysmíváním, stejně jako absolutní absenci sebereflexe ostatních, parlamentních stran. Myslím si, že se takový přístup v politice nikdy nevyplatil.
Preference ODS dlouhodobě právem klesají. Nabubřelost a arogance, které do politiky vnesl Topolánek společně s kmotry, doplněná o neschopnost premiéra Nečase jasně určit směr politiky, krátkodobé i dlouhodobé cíle a nechuť kroky detailně vysvětlovat, nadělala na pravé straně politického spektra těžko odstranitelné škody. Stejně je na tom i TOP 09, která měla být ODS alternativou i oporou. Bodrost předsedy Schwarzenberga a drzost Kalouska fungovaly v posledních parlamentních volbách, kdy se strana vezla na vlně odporu proti politickým "dinosaurům". V reálné politice tato strana a její ministři, zkazili, co mohli.
Co z toho, že jsou reformy, stejně jako oddlužení státu, potřebné, když vláda tyto kroky nedovede prosazovat tvrdě, razantně a spravedlivě, především s ohledy vůči pracujícím občanům, kteří přispívají do státní kasy daněmi? Co z toho, že se bojuje s korupcí, když se tento boj v podstatě obrátil jen proti vládě a proti "stínové" opozici?
Ta, mimochodem, představovaná převážně sociálními demokraty, dojíždí na nereálné sliby, doplněné o neustálou snahu zadlužit náš stát, jak se dá. Doplněno o případy korupce, které dokladují, že sociální demokraté kážou vodu, ale pijou víno a potají, v ústraní "žerou" kaviár, přestávájí být sociální demokraté vnímáni jako solidní levicová strana, která by důvěryhodně hájila zájmy sociálně slabších voličů.
Zatímco by se mohlo zdát, že v takovém případě si začnou kladné body připisovat různí staronoví věrozvěstové (Paroubek, Zeman, Babiš, ...), opak je pravdou. Na příkladu rychlokvašených Věcí veřejných se ukázalo, že nenažranost takových účelových stran je ještě větší, než nenažranost stran tradičních a většinou nereprezentují nic víc, než názory jejich předsedy.
Sečteno a podtrženo, jakkoliv se může zdát volba komunistů v krajských a senátních volbách šokující, je logická. Marné je odkazovat na fakt, že KSČM představuje v podstatě tradiční komunistickou stranu leninského typu, která neprošla žádnými reformami. Marné je hořekovat, že měla být dávno zakázaná. Je tady a pro řadu voličů, jakkoliv můžeme kroutit hlavou nad jejich ztrátou paměti nebo soudnosti, představuje jedinou stranu, nezataženou za posledních dvacet let do korupčních skandálů nebo politicky špatných kroků, směřujících ze strany parlamentních stran v neprospěch vlastních voličů.
Více, než dvacet procent hlasů v krajských volbách a více, než čtvrtina postoupivších kandidátů do druhého kola senátních voleb, je alarmující. Již teď je jasné, že se komunisté budou podílet na vladě v drtivé většině krajů a velmi pravděpodobné, že zvládnou víc, než obhájit jeden mandát senátora.
Troufám si tvrdit, že komunistům nelze zabránit v tom, aby se v příští vládě buď zcela účastnili vládnutí nebo vládli jako tichý společník sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka jim k tomu již nyní dláždí cestu svými výroky. Doporučil bych dát si pozor na jeho rádobyslušný zevnějšek, protože takto otevřeně se ke spoluvládnutí s komunisty nestavěl ani Jiří Paroubek.
Nevěřím, že by se vládním stranám podařilo v dohledné době jakkoliv napravit svůj pošramocený obraz v očích voličů, proto mě napadají jen dva možné scénáře dalšího vývoje.
Buď v sobě premiér Nečas najde zbytek chlapa a okamžitě abdikuje jako předseda ODS a premiér. Možná jen čeká na debakl ve druhém kole senátních voleb, možná jej o obě funkce postupně připraví nadcházející sjezd ODS. Pak budou předčasné volby, v nichž se podaří zalarmovat voliče proti komunistům a převaha levice nebude tak drtivá, jako v krajských volbách, což povede k menšinové vládě sociálních demokratů, tiše podporovaných komunisty. Obě strany se tak budou moci co nejdříve historicky znemožnit a i komunisté se ukážou jako staronoví korupčníci. S lidmi, jako je Dolejš, k tomu nemají daleko.
Nebo se budou snažit vládní strany dále dělat reformy, nereformy, ztratí poslední zbytky podpory a v řádných parlamentních volbách vyhraje levice na celé čáře. Pokud by v období do voleb vypluly na povrch ještě další korupční skandály na vládní strany i na sociální demokraty, tak možná otázka není, zda-li budou socialisté přímo vládnout s komunisty, ale s kým budou vládnout komunisti. Že by jim prezident, kterým v té době již zřejmě bude jeden z bývalých straníků, Fischer nebo Zeman tu šanci nedal, lze pouze doufat.
