Všichni na prezidentské volby koukáme a nadáváme. Jako vždy téměř na všechny a na všechno. Jak nás politici uráží svou arogancí, vzájemnou nevraživostí, vulgaritou a věčným dohadováním. Jak pracují ti, které platíme z vlastních daní. Jenže my nejsme tentokrát jen producenty toho divadla, dámy a pánové. My sami jsme si to představení předem zinscenovali, napsali scénář a zvolili herce. Nevěříte?
Ruku na srdce, kolik z nás zajímá politika, pokud zrovna nejsou volby, povodně, zásadní změny ve společnosti? Neuniknou nám změny v partnerských vztazích politiků, ale už nás tolik netrápí, kdo koho a jak vlastně zastupuje? S kým kupčí? Jaký má program? Jak jej plní? Protože pokud ano, jistě bychom se občas podívali v noci na schůze sněmovny a třeba by nás pak víkendový, volební kus o třech dějstvích tolik nepřekvapil. Ale máme své každodenní starosti, tak "ať nám dá s politikou každý pokoj", že? Před volbama přijdou volební lístky, podíváme se, jestli tam není nějaký známý nebo mediálně známý kandidát. Dle své aktuální situace, míry rozhořčení nebo ovlivněni ostatními zavolíme a pak se nestačíme divit.
Máme demokracii skoro devatenáct let a stále jsme si nezvykli, že v životě není nic zadarmo a že nejbližší pomocnou ruku najdeme většinou na konci své paže. Té paže, kterou vrháme volební lístky do volebních uren a kterou můžeme zásadně a včas ovlivnit, zda-li bude naše politická reprezentace skutečně reprezentativní. Tedy pokud jsme ještě úplně nerezignovali a už nám ani nestojí zato k volbám jít. Jenže místo toho, abychom si do dalších let vytvořili situaci, že se nebudou opakovat trapné tahanice při sestavování vlád, či volbách prezidentů, nevznikaly těsně nadpoloviční většiny nebo se neuzákoňovaly kompromisy, svým každodenním nezájmem jdeme na ruku politické straně, která z toho zmatku celou dobu těží.
Ačkoliv to veřejně nepřiznají, často mlčí a jsou téměř neviditelní, současná situace jim náramně vyhovuje. Jak skutečnost, že obě největší politické strany nemohou díky patové situaci v naší politice prosazovat zájmy svých voličů, tak orientace křesťanských demokratů na všechny světové strany a v neposlední řadě krátkozrakost zelených, kteří se chtějí zviditelnit za každou cenu. Komunisté, kteří přežívají v našem parlamentu pouze díky naší apatii, porevoluční toleranci a schopnosti vidět občas věci lepší, než skutečně jsou, s námi opět manipulují. Oni jediní zatím splnili, co si před prezidentskou volbou předsevzali. Jako vždy s promyšlenou, buldočí cílevědomostí. Bohužel. Sabotovali volby od počátku, po celý víkend, aby mohli přijít s vlastním kandidátem.
A nyní je zde. Mýlil by se, kdo by si myslel, že se nám z Bruselu jen tak nevrátí. V pátek se nám ukáže v plné kráse, za zády s postkomunistickou "součástí" našeho "demokratického systému". "Soudružka" Jana Bobošíková. V nové roli, ale pevně doufám, že opět ve svém červeném kostýmu, tolik výstižném. Do očí bijícím přes naše, údajně, "pokrytecké" brýle. Ďábel má zjevně smysl pro humor. Kam sám nemůže, nastrčí ženskou.
A co mě na tom mrzí nejvíce? Že si za příchod "ďábla", do značné míry, můžeme sami.
Pozn.autora: Autorem originálu fotografie je MF DNES (Jan Zátorský, MAFA).
