Už se mi dlouho nestalo, abych u filmu po pěti minutách brečel smíchem a po půl hodině se jím dusil. Naposledy snad u komedie „Lepší už to nebude“. Ovšem nová komedie „Co jsme komu udělali?“ dokázala s až zarážející lehkostí francouzskou dominanci na poli světové filmové komedie.
Neznám otce, který by se rád „loučil“ se svou milovanou dcerou a bez emocí by předal svou "princeznu" do rukou nastávajícího zetě. Když v roce 1950 vdával Spencer Tracy tehdy osmnáctiletou Elizabeth Taylor ve filmu „Nevěstin otec“, pěkně u toho vyváděl. Film si vysloužil tři nominace na Oscara a dodnes je v tomto ohledu klasikou. Příběh vylepšil Stanley Kramer svým filmem „Hádej, kdo přijde na večeři“. V roce 1967 způsobil šok, když se jako potenciální zeť ukázal černoch (Sydney Poitier). William Rose si za svůj scénář vysloužil Oscara, stejně jako matka v podání Katherine Hepburn a komedie získala dalších osm nominací. V roli otce se opět zaskvěl Spencer Tracy a byla to, bohužel, jeho poslední filmová role. Nominaci na Oscara obdržel posmrtně.
Komedie „Co jsme komu udělali?“ („Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?“) dovádí téma ad absurdum a dovedně míchá všechny dostupné ingredience. Christian Clavier („Asterix a Obelix“, „Návštěvníci“) není nadšený z faktu, že již provdal jednu dceru za vypočítavého Žida, druhou za vznětlivého Araba a třetí za úlisného, věčně vysmátého Číňana. Pro svou čtvrtou dceru chce jako zatvrzelý De Gaulleista opravdového Francouze. Ovšem i Francouz může mít v dnešní době mnoho podob.
Režisér Philippe de Chauveron dále těží z klasického tématu. Otcové nastávajícího páru jsou zarputilí. Oba mladí protagonisté naivně zamilovaní. Matky fungují jako katalyzátory dramatických situací. Vše je pak obaleno do zábavné omáčky, složené převážně z „našich“ rasových předsudků. Claude rozhodně není rasista, ovšem představa, že ani nastávající jeho nejmladší dcery Laure (Elodie Fontan) nebude dle jeho představ, jej vytáčí do červena. Ještě dovede skousnout, že se jeho dcera dala dohromady s „poněkud exotickým“ Francouzem (Noom Diawara), ovšem svatební přípravy, které torpéduje i Charlesův otec André Koffi, způsobí očekávanou pohromu.
Už jsem dlouho nezažil zahraniční komedii, kde bych se smál téměř u každé, vyřčené věty. Samozřejmě, že není zcela košer, smát se mírně rasistickým narážkám, jenže rasisty jsou zde v podstatě všichni zúčastnění, jelikož každý, ať už je to spořádaný katolík, Žid, Arab nebo Číňan, vidí skutečnost svou vlastní optikou, ve které nevraží jeden na druhého. Asi nemusím zdůrazňovat, že Claudova xenofobie, založená ovšem pouze na obavách o svou dceru, je značně úsměvná, stejně jako fakt, že se na konci hrany vzájemné nevraživosti mírně obrousí.
Mám z této komedie obrovskou radost. V civilizované Evropě není multikulturalismus hanlivým pojmem, ale samozřejmostí, což ovšem neznamená, že nepřináší jisté trampoty a není možné si z něj dělat legraci. Stejně jako z mírně konzervativních postojů těch, kterým nejde moc pod kůži. Rozhodně doporučuji tento film k zhlédnutí a věřím, že vás nálož vtipu, kterou film přináší, bude bavit ještě dlouho po skončení představení, stejně jako mě.
Moje hodnocení: 90%
