Je provokativní. Je o něm slyšet. Je ambiciózní. Je úspěšný. Neexistuje téma, kterému by se nechtěl věnovat. Jeho osobnost si žádá zaujmout k němu postoj, kladný, či záporný. Jen málokdo je vůči němu neutrální. Stal se senátorem a pokusí se stát českým prezidentem. Řeč o je o Tomio Okamurovi, samozvané superstar české politické a mediální scény, která, jak se zdá, nepřestává fascinovat média a která může mít na politiku v naší zemi jistý vliv.
V současné předvolební prezidentské euforii, kdy se noviny hemží kandidáty a média se nás snaží přesvědčit o tom, jaká "bude zábava" jít volit, se poněkud zapomíná na fakt, že tento způsob volby prezidenta jest poněkud nešťastný. V naší, parlamentní demokracii prezident nemá příliš mnoho zásadních pravomocí a tak není důvod jej volit přímo. Sice se tajně očekává, že si nový, papírově silnější prezident vynutí jisté změny, které by mu pravomocí přidaly, ale nikde není psáno, že dospějeme alespoň k francouzskému modelu prezidentské demokracie, natož pak k modelu americkému.
Proto se víc pozornosti, než samotnému smyslu volby, věnuje pozornost kandidátům na prezidenta a z nich ční, jako růže v trní, Tomio Okamura. Jako jediný z kandidátů není Čech. Jako jeden z mála (snad jen s panem Vladimírem Franzem) neměl ještě donedávna žádnou politickou zkušenost a nemá komunistickou minulost. Opět jako jeden z mála si "vydupal" svou kandidaturu doslova ze země, jelikož se k ní propracovával od píky, postupnými kroky od občasného pobytu na obrazovkách, coby mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří, pak v pořadu Den D, kde vystupoval jako jeden z investorů, následně zde na blogu, až se postupně, přes zvolení senátorem, dopracoval k prezidentské volbě.
O jeho cílevědomosti, tahu na branku a pracovitosti nemůže být pochyb. Jakkoliv jsou tyto aspekty jeho politického úspěchu a snahy o propracování se až na post nejvyšší, sympatické, nelze nevidět, že nám jako občanům a tedy svým potenciálním voličům, zatím příliš mnoho víc, než sympatie, nenabídl. Populistické řeči o tom, jak se tady krade, jak se dělá politika špatně a jak je špinavá, jsou sice prvoplánově líbivé, ale vůbec nic neřeší a není ani v současné moci prezidenta, aby s nimi cokoliv zásadního udělal.
Možná to je důvodem, proč se po jeho zvolení do senátu, které je samo o sobě obdivuhodné, vůči němu zvedla vlna nevole i zde na blogu a bylo mnohem více kritických komentářů, než komentářů, které by mu, za jeho výkon, alespoň sportovně poplácaly na rameno. Hodně jsem se v tu chvíli styděl za naši tradiční závistivost a malost. Jako by naše země trpěla napoleonským komplexem a byla uražená, že si zde troufl stát se prezidentem Japonec (přesto, že již dlouho žije v naší zemi).
Spíš si říkám, proč ne? Při "bídě" zbývajících kandidátů na prezidenta, postrádajících, opět s výjimkou pana Vladimíra Franze, jistý šarm, důvěryhodnost, přesvědčivost a místy i soudnost, může být nakonec zvolen kdokoliv. Navíc, nemyslím si, že by měl být apriori haněn někdo, kdo se snaží v naší prolhané a zkorumpované zemi zatím alespoň poukazovat na zjevné nešvary.
Na druhé straně populistické a prázdné řeči ještě samy o sobě nikomu volby nevyhrály. Přesvědčil se o tom Jiří Paroubek a přesvědčily se o tom i pravicové politické strany v posledních krajských volbách. Pokud má být brán Tomio Okamura jako kandidát na prezidenta alespoň trošku vážně a prodrat se do čela volebních preferencí, pak by měl začít odpovídat na zásadní otázky, které by jako prezident mohl ovlivnit i se současnými pravomocemi. Mě by zajímalo například následující:
1. Jmenoval by vládu, ve které by byli členové KSČM ?
2. Měli by naši vojáci působit v zahraničních misích a pokud ano, tak ve kterých a v jakém počtu ? Jak by si představoval českou obranou politiku a jak by si představoval českou armádu ?
3. Podpořil by evropské integrační snahy včetně zavedení eura nebo by se snažil nás jako národ těchto snah držet stranou ?
4. Jaký by byl jeho vztah například k Rusku, Německu a Spojeným státům americkým a Izraeli, tedy k okolním státům s nimiž máme historicky špatné zkušenosti a naopak k našim, byť vzdáleným, sympatizantům ?
5. Cítil by se být prezidentem skutečně všech Čechů, Moraváků, Slezanů a řady menšin, včetně romské ?
Dle mého názoru se jedná o zásadní otázky, na které může mít prezident vliv. Myslím si, že pokud by Tomio Okamura poskytl na tyto otázky jasnou odpověď, mohl by buď voliče ke své volbě naklonit nebo je od sebe odradit. To je totiž, o co v přímé prezidentské volbě půjde, oslovit co nejvíce voličů, kteří nejsou ke svému státu lhostejní a přijdou volit. Neužívat si jen potlesku bezejmenného davu a "pěti minut" populistické slávy, ale získat voliče na svou stranu a být zvolen.
Bude to Tomio Okamura umět? Myslím, že to ukáže blízká budoucnost, ale každopádně vím jedno. Kdo zvolen za prezidenta nebude, na toho se velmi rychle zapomene, byť by byl kolem něj v současnosti jakkoliv velký, mediální humbuk.
