„Bídníci“ patří mezi knižní i muzikálovou klasiku, a přestože byli mnohokrát zfilmovaní, dalo se očekávat, že někdo z filmařů neodolá a převede na plátno jejich ryzí muzikálovou podobu. Vzhledem k tomu, že se k činu odhodlal Tom Hooper, ověnčený před dvěma lety Oscarem za film „Králova řeč“, očekával jsem hudebně velkolepý, historický spektákl, který by si opět řekl o Oscara.
Obecně neshledávám příliš mnoho pádných důvodů, proč převádět muzikály do filmové podoby. Muzikál, stejně jako opera nebo balet, jsou tradiční divadelní žánry a film jim, kromě drahé výpravy, příliš přidat na lesku nemůže. Výjimku tvoří Formanovy „Vlasy“, kdy se zcela výjimečně povedlo skloubit skvělé, dobové téma, písničky i protiválečné vyznění, „Jesus Christ Superstar“, který má tak vynikající, notoricky známý, soundtrack, že na něm v podstatě není, co zkazit a Burtonův uhrančivě ďábelský „Sweeney Todd“ s perfektně zpívajícím i hrajícím Johhny Deppem v hlavní roli.
Poněkud jiným žánrem jsou různé „hudební filmy“, kde hraje hudba zásadní roli, ovšem ke zpěvu se herci osmělují pouze výjimečně, jako byl „Hříšný tanec“, „Cotton Club“, „Chicago“ nebo „Amadeus“. Původně jsem si myslel, že se Tom Hooper vydá touto cestou, ovšem umanul si převést na plátno v podstatě doslovnou, muzikálovou podobu „Bídníků“, kde se soustavně zpívá. Tento fakt je prvním „kamenem úrazu“ filmu. Druhým je fakt, že se ve svém perfekcionismu neomezil na výběr zdatně hrajících zpěváků, ale snažil se do muzikálu dostat i ryzí filmové herectví.
To příliš často v divadelních muzikálech k vidění není. Pokud si představíte Lucií Bílou, kterak doprovází své árie stále stejným „romantickým“ pohledem číslo tři nebo chlapácké chřestění zbraněmi Ledeckého, Vojtka nebo Noida, nic z toho kolem skutečného herectví ani nešlo. Hooper se do filmu pokusil dostat velká herecká jména, u nichž měl pocit, že něco zazpívají a to se mu, v mých očích, poněkud vymstilo.
Roli ústředního záporáka Javerta svěřil Hooper mému oblíbenci Russelu Croweovi a roli hlavního hrdiny Jeana Valjeana ztvárnil Hugh Jackman. Nic proti jejich herectví, oba dnes patří mezi filmovou špičku, ovšem poslouchat je zpívat, je „za trest“. O fous lépe z klání vychází Jackman, který tak, příliš nechápu proč, získal nominaci na Oscara. Z mého pohledu díky oběma hlavním protagonistům připomíná první polovina filmu víc neposlouchatelnou „frašku“, než drama „na ostří nože“. Oba ještě zvládají, pokud sami zpívají před naklíčovaným pozadím, ovšem slyšet je zpěvem cosi sdělovat, působí značně (ne)uměle.
Jako jediné se režisérovu představu podařilo přetvořit ve skvělý herecký výkon Anne Hathaway v roli Fantine, která si za svůj výkon i díky masochismu, se kterým jej spojila, když díky roli zhubla o víc, než deset kilo a nechala si ostříhat své nádherné dlouhé vlasy, kterými oslňovala ještě v posledním Batmanovi, výrazně řekla o nominaci na Oscara. Tu zcela po zásluze obdržela. Sacha Baron Cohen v roli Thénardiera a Helena Bonham Carter v roli Madam Thénardierové nevýrazný zpěv zakryli svým skvělým, komediálním výkonem.
Důvody, proč se „Bídníci“ objevili i v nominaci na Oscara za nejlepší film, se dostavují až ve druhé polovině filmu, kdy převzali otěže převážně dosud zcela neznámí nebo začínající herci. Většina z nich byla zřejmě vybrána především díky svým pěveckým kvalitám a tak Amanda Seyfried v roli dospělé Cosette, stejně jako Isabelle Allen v roli mladé Cosette, Samantha Barks jako Éponine nebo mladý Daniel Huttlestone jako Gavroche vracejí víru ve smysl zpívaných písní ve filmu. Filmu ve druhé polovině dodávají lesku vynikající kulisy revoluční Paříže a skvělé kostýmy, které si dohromady vysloužily další tři nominace na Oscara za výpravu, kulisy a masky.
Suma sumárum, být hluchý nebo přinejmenším nahluchlý, měl bych z filmu skvělý dojem. Věřím, že ortodoxní vyznavači muzikálů a samotných „Bídníků“ budou nadšení. Ostatní diváky poněkud odradí všudypřítomný zpěv, který je místy opravdu hodně násilný. Škoda, že režisér ve filmu nepovolil víc, než tři nezpívané věty. Mohlo tak lépe vyniknout brilantní herectví a nemusel jsem závěrem konstatovat, že neposlouchatelný zpěv v muzikálu, pokládám za opravdu podstatnou závadu.
Moje hodnocení: 70%
