Jsem vlastně ještě normální?

Homosexuálové se vesele můžou registrovat, pomalu ale jistě jim rostou choutky i na adopci dětí a už se objevil i první pedofil, který se nás ve své dojemné zpovědi snaží přesvědčit o svých dobrých úmyslech. To vše mne nutí položit si otázku: „Jsem já, obyčejný klasický hetero, v této společnosti 21. století ještě vůbec normální?"

S homosexuály, kteří žili svůj život sami pro sebe, mazlili a „milovali" se v soukromí, jsem se dokázal ještě smířit. Každý si přece může doma dělat, co chce. Když svoji homosexualitu začali projevovat zcela otevřeně na veřejnosti a dva líbající se chlapi se nestali ničím zvláštním, zbystřil jsem. Pak přišla první rána - registrované svazky, nicméně s horlivým ujišťováním gayů a lesbiček, že jim nejde o adopce dětí. Jak je patrné z jejich návrhů a požadavků z posledních měsíců, zase tak velkou pravdu nám tenkrát neříkali.

Ale zcela ze židle mne zvedl článek pana FF „Jsem pedofil. No a co?". Vlastně ani ne tak příspěvek samotný, který považuji za skutečně odvážný počin pana FF a i literárně a psychologicky mistrně podaný, ale dostal mne samotný fakt snahy obhajoby pedofilie a komentáře některých „fandů" pana FF v diskuzi pod článkem.

Nevyhlašuji žádný hon na čarodějnice, nepropaguji žádné hromadné zavrhování homosexuálů, neposílám automaticky všechny pedofily na kastraci, ale vyzývám tuto společnost:

„Zamysli se prosím nad sebou a svojí budoucností. Zamysli se nad tím, jestli nesměřuješ k pozitivní diskriminaci heterosexuality mužů a žen. Zamysli se nad tím, jestli chceš opakovat chyby starověkého Řecka a Říma, kteří uvolněnou morálkou rozložili a poté zahubili sami sebe. Zamysli se, západní civilizace, nad tím, jestli opuštěním svých klasických konzervativních hodnot nedáváš do rukou zbraně svým potenciálním nepřátelům, ať již jsou na světě kdekoliv. Zamysli se nad tím, jestli za toto bojovali a umírali tví předkové."