My nemáme sněmovnu, ale sebranku rozhádaných a nabubřelých papalášů,
co již z morálního hlediska dávno přišla o svůj poslanecký mandát.
Poslanci, jako jsou pánové Paroubek, Rath, Filip, Grebeníček aspol. patří na smetiště smutných dějin našeho národa, ne do poslaneckých lavic. Tu hromadu hnisu a hnoje, který dokáže Paroubek všem slušným lidem této země vmést do obličeje tak, jak to včera udělal po obrácení svého postoje k předčasným volbám, ať si laskavě vyžere sám se svými poskoky z Lidového domu. Bezpáteřní komunisty, kteří se alibisticky v důležitých věcech vždy zásadně zdržují hlasování, patří vykopat z tak vznešené instituce, jakou by parlament této země měl být.
Proč máme my, naše děti, firmy, zaměstnavatelé, zaměstnanci, zákazníci, důchodci, nemocní, zkrátka všichni, trpět strachem těchto pánů z toho, že přijdou o koryto, plat, moc, vliv a televizní kamery. Nechť si svoje ego léčí doma v ložnici s manželkou a ne za řečnickým pultem.
Proč musíme na vlastní oči v přímém přenosu jako včera u Otázek Václava Moravce sledovat, jak se naše současná politická reprezentace není schopna domluvit ani na tom, kdy udělají v jednání parlamentu přestávku na čůrání, natož aby se dohodla na rozpočtu státu?
Proč musíme být svědky toho, že se naše levice chová jako největší loupežníci světových dějin a chce polovině občanů této země co nejvíc sebrat, aby se ta druhá polovina mohla válet celý den doma na gauči s pečeným bůčkem v jedné ruce a s lahváčem v ruce druhé?
Proč nás, voliče, nenecháte, pane Paroubku za současné neuvěřitelné politické situace rychle zvolit nové poslance? Proč se vymlouváte na možné zrušení rozpuštění sněmovny Ústavním soudem, když zdravý rozum, kterým se podle mne ústavní soudci (na rozdíl od vás) hlavně řídí, velí použít dobrou a řádnou změnu ústavy z minulého týdne i na stávající paralyzovanou sněmovnu.
Proč z nás, pane Paroubku, prostě děláte blbce?
Začínám mít pocit, že bychom si měli zase vzpomenout na listopad 1989 a zazvonit těm hochům ze Sněmovní ulice klíči. A pokud oni sami nedostanou rozum, měli bychom tak učinit velmi brzy, protože místo zvonění by se taky mohly později opakovat v Praze události z 23. května 1618.
