O tom, že je ČSOB silnou bankou, obzvláště po převzetí bývalé IPB, jistě nikdo nepochybuje. Brzy může být tento finanční ústav i klidný a přestat se bát o svoje peníze ve sporech s českým státem. ČSOB vstupuje do politiky...
Když jsem si přečetl, že horkým kandidátem na post nového ministra financí za KDU-ČSL je pan Tomáš Sedláček, nejprve jsem nevěděl, jestli se mám smát či plakat. Jenže taková je bohužel česká politika, kde je už možné asi vše.
Proboha, jak může někdo nominovat na ministra financí jednoho z hlavních stratégů banky, která je se státem, jehož zájmy má zastupovat, ve sporu a v arbitrážních řízeních o desítky miliard korun? Nedovolím si polemizovat o odborných schopnostech pana Sedláčka, ale cožpak není loajalita a nezávislost pro pozici člena vlády minimálně stejně tak důležitá? To si KDU-ČSL skutečně myslí, že pan Sedláček jen tak převlékne dres a začně bez emocí kopat za tým soupeře? To máme být tak naivní a uvěřit, že je pan Sedláček tak čistá a nevinná duše, kterou vyznačuje jen vysoká profesní zdatnost a byl mu dán dar svatosti a neposkvrněnosti? Proboha, to snad nemyslíte vážně, pane Čunek...
Už jen asi zbývá, aby někdo nominoval na ministra zdravotnictví pana Josefa Šťávu z firmy Diag Human, na ministra zahraničí pana Vladimíra Železného, na ministra zemědělství pana Andreje Babiše a na ministra životního prostředí třeba pana Václava Etlíka, jednoho z účastníků kauzy nelegálního skladiště nebezpečných odpadů z Libčan.
To už nejsou malé české poměry, ale velký český bordel.
