Žiju v právním státě. Mám právo držet hubu.

       Mám pocit, že pokud se rychle nezačne něco řešit, tak už mi brzy přeskočí. Z pobytů v čekárně u svého psychiatra vím moc dobře jak bych mohl vypadat. Balím věci a jedu držet hladovku před Ministerstvo spravedlnosti.

       Je 1. máj, a zatímco hloučky lidí míří do jiných částí Prahy, každý podle svého přesvědčení, já přicházím do vylidněné Vyšehradské. Před vchodem do úřadu rozbaluji transparent a začínám hladovět. Až do setmění to jde celkem zvesela, občas vysvětluji někomu z kolemjdoucích co mě k tomu přimělo, občas si mě někdo vyfotí. Noc je mrazivá a já pochoduji jako na vartě, dvact kroků tam, dvacet zpátky.

       A už se trousí první zaměstnanci, jen sluníčko se přes vysoké domy ne a ne dostat až do ulice. K polednímu se u mě zastaví nějaký pán a vyptává se. Svěřím se a z pána je najednou bezpečnostní ředitel ministerstva. Netrvá dlouho a před budovou zastavuje automobil s výsostnými znaky České televize. Redaktorka, kameraman a už se točí. Ukazuji dokumenty, vysvětluji problém.

       Ředitel slibuje, že mi sjedná schůzku. Redaktorka zase navrhuje, že přijede znovu za hodinu a zjistí, jak vše dopadlo. Jsem pozván dovnitř a do kanceláře si mě berou dvě paní. Vysvětluji znovu, že chci, aby mi někdo fundovaný vysvětlil, kde se mýlím, když znění všech dostupných paragrafů hovoří v můj prospěch. "Tady ale máme váš spis, ve kterém vám, už za ministra Němce, byla zamítnuta stížnost na nezákonný postup soudu." To mě potěšilo a slušně žádám, aby mi tedy ukázaly, co je tím důvodem zamítnutí. "Bohužel nemáme žádný vnitřní předpis, který by nám umožňoval, nechat vás do spisu nahlédnout."

       Po další chvíli plané debaty dvou úřednic s obtížným hmyzem jsem se otázal: "A to mám ty soudce zastřelit, abych měl nějakou satisfakci za zničenou existenci?" Nahrávka na smeč. Jedna z nich pohoršeně vyskočí: "A teď se sbalíte a zmizíte, jinak si odsedíte vyhrožování a vydírání!" Je mi jasné, že jakákoli další snaha o dialog může zcela jistě skončit tak, jak řekla.

       Počkám alespoň na paní redaktorku, abych ji řekl, jak jsem dopad. Nepřijela. Dva dny bombarduji včechny televizní redakce. Žádný vůz a žádná redaktorka před ministerstvem nebyli.

       Ministerstvo pojalo můj pobyt před ním, jako další stížnost na nezákonný postup soudu  Po telefonu jsem urazil pana doktora B., neboť jsem mu nabídl odmailovat paragrafy, o které se opírám. Opravdu jsem ho nepodezíral z toho, že si je neumí najít sám. Znovu zamítnuto. Znovu nevysvětleno.

       Píši dopis panu ministrovi. Osobní dopis. Také si v něm trošku stěžuji na pana B. Přichází odpověď. Ministerstvo neshledává žádné pochybení, všechna další podání v této věci jsou bezpředmětná a ministerstvo na ně nebude reagovat. Podepsán pan B.